Karmel Edith Steinové

V pondělí 17. prosince po eucharistické oslavě, která začíná v 19h, bude hostem večera Barbora Bezděková. Téma Prostoru a času  pojmeme z pohledu speciální teorie relativity.

Ve středu 28. listopadu pokračujeme v četbě a diskusi nad textem Příběh jedné duše karmelitky Terezie z Lisieux. V 18h slavíme eucharistii (předsedá P. Pavel Pola OCD), je možné přijít už na ni, druhý začátek je v 19h. Těšíme se na setkání, sestry karmelitky.

V pondělí 20. října po eucharistické oslavě bude hostem večera Jan Houkal. Pokusíme se rozvinout dialog na téma spása zvířat, o kterém se v běžné literatuře moc nedočtete. Jste u nás srdečně vítáni.

Lidé jsou často poslední, kdo pochopí drama svých vlastních životů. Žasnou nad dobrodružstvím druhých, ale nedívají se do svého nitra, aby viděli, že jejich vlastní životy obsahují stejné možnosti.

Erving Polster

Je přece naprosto přirozené, že chci žít proto, abych uspokojil svou životní schopnost v celé šíři, a ne proto, abych uspokojil jen svou rozumovou schopnost, to jest sotva dvaceti celé své životní schopnosti. Co zná rozum? Rozum zná jen to, co stačil poznat (jsou věci, které ani nikdy nepozná, v tom není ovšem nic potěšujícího, ale proč to otevřeně neříci?)…

F.M. Dostojevskij, Zápisky z podzemí

Libuše Prečová

Při čtení Bible mě občas napadají otázky v souvislosti s běžným životem jak ho žijí já, nebo druzí. Mám ráda svatého Jana od Kříže a při četbě jeho knih a mé snaze je pochopit jsem často obdivovala jeho výklad pasáží z Bible.
Svatý Pavel ve druhém listu Korintským (12,7) říká: „A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.“ Pokračování »

Debata o duchovním životě v buddhismu a karmelitánské mystice

Účastníci: přátelé a sestry z Karmelu Edith Steinové, Jan Honzík (předseda Správní rady Mezinárodního buddhistického nadačního fondu), Jan Burian ad.

Kdy: Pondělí 11.2.2008 od 20h.
Kde: Karmel Edith Steinové, Jinonická 22, Praha – Košíře

Tématem diskuse bude především téma utrpení, bolesti, strádání na duchovní cestě – tak jak vyplynulo z diskuse nad četbou první kapitoly šestých komnat Vnitřního hradu Terezie Avilské. Pro ty, kdo by chtěli být aktivními účastníky diskuze tedy doporučujeme alespoň pročtení této kapitoly a formulaci nějakého názoru (k dispozici je mj. na těchto stránkách v rubrice Spiritualita).

Po letech samoty se najednou objevil člověk, se kterým je vám dobře – a co víc, zdá se, že by vám s ním tak mohlo být dokonce celý život. Je čestný, spolehlivý, pracovitý, pozorný… Ach! Krom toho, že jste každý úplně jiný, to má jen jeden maličkatý háček: váš milý je ateista. Ukázkový ateista, žádný hledající typu „něco je nad náma“, případně „církev k životu nepotřebuju“ (který to jen nechce přiznat). Pokračování »

Následující příspěvek je souhrnem pracovních poznámek k několika otázkám, které se vynořily při studiu třetích a čtvrtých komnat Vnitřního hradu. Máte-li dojem, že ve vašem duchovním životě nacházíte jiné odpovědi nebo vás napadají doplňující otázky, budu/budeme velmi rádi, když se o ně podělíte (třeba pomocí tohoto zápisníku).
Honza Z.

Dále do Hradu, dále?
Dar přibližovat se k Pánu skrze meditaci nedostává každý. Možná jsem zprvu zkoušel objevovat tajemství hradu své duše jen ze zvědavosti. Jak poznám přirozené překážky spojené s průchodem úvodních komnat od „jemného naznačení shůry“, že tichá meditace není cestou pro mne? Je každá duše zařaditelná do struktury komnat? Přesněji řečeno: může i člověk nejdoucí cestou tiché meditace čerpat poučení a pomoc z Tereziiných slov?

Do jaké míry může být naše duchovní cesta podobná Tereziině?
Zdá se, že každý má svou vlastní cestu, která se může od Tereziina popisu v mnoha rysech lišit. Existují milníky, které musí každá duše překonat, ale jejich vnímání může být velmi individuální.
Sice existují nenadálé „ochutnávky“ komnat vyšších a z kterékoliv komnaty lze „klesnout“ až mimo Hrad, přesto každý prochází postupným vývojem. Velikost „pokroku“ nemusí záviset na naší snaze. Pokračování »

…měly bychom nejen toužit, ale postarat se, aby nás ostatní považovali za nejposlednější ze všech.“

Pokora a poslušnost jsou základní postoje, které dovolují duchovnímu životu, aby se zdravě rozvíjel. Pokora není totéž co sebevědomí, ušlápnutost a projev strachu z plného života. Poslušnost (či vzdání se vlastní vůle…) není totéž co neodpovědnost, pasivita, slepá podřízenost, není to delegace odpovědnosti za důsledky vlastních rozhodnutí na druhé. „Být poslední ze všech“ neznamená muset napodobovat nedostatky druhých, ba chovat se hůře než oni. Pokračování »