Archiv rubriky ‘Poezie a příbuzná tvorba’

Irenka a veliký strom

16. 6. 2014 v 17.21

project_image_1398759802484_600x400Z autorských večerů, soirée, samostatných výstav u nás na Karmelu, cest do Luké a jiných příležitostí jsme měli možnost poznat tvorbu Ivy Folajtárové. Rádi bychom ji podpořili, a proto i na našich stránkách upozorňujeme na možnost prakticky napomoci vydání její knížky, která tak trochu souvisí s naší sestrou Irenou. Viz tadyhle:

https://www.hithit.com/cs/project/552/pohadkovy-pribeh-irenka-a-veliky-strom

Snad ze všech věcí…

2. 8. 2011 v 18.48

Rainer Maria Rilke

Snad ze všech věcí zve to k uchopení
a z každé změny zní to: Vzpomínej!
Den, jímž jsme cize šli a bez ozvěny,
dar zítra nachystá a dá nám jej.

Pokračování »

Modlitba

4. 11. 2010 v 20.10

Bohuslav Reynek

Můj Bože,
Který dechem svým jsi život nalil do žil Adamova těla.
Který dechem po obloze rozptýlil jsi hvězdy jako na pasece vlhké jahody.
Dechem vody zahnal do moří a řek a tvrdou zemi vytvořil, i zemi, která něžna jest a oblečena trávníky:
Hle, kterak mlhami jsem spjat a svírán.
Kterak v nejistotách bloudím jak loď ztroskotaná.
Těžký, spoutaný, na půdě nejisté, že nedovedu zpívati ni zatančiti ku Tvé slávě!

Pokračování »

Jak malé jsou věci

19. 12. 2008 v 09.06

Rainer Maria Rilke

Jak malé jsou věci, které si vybíráme za protivníky.
Co proti nám bojuje, je tak veliké!
Kéž bychom se dokázali nechat přemoci,
jako je příroda přemáhána velkou bouří. Pokračování »

Nová poezie

30. 7. 2008 v 17.45

dneškem přibývá do rubriky Poezie a příbuzná tvorba. Její autorkou je Nea Brkič.
Ke stažení ve formátu pdr ji naleznete zde: Nea Brkic_Basne

„Výkřik zraněné duše“

22. 5. 2008 v 14.38

Varování: Následující text jsem napsala jedno odpoledne před osmi měsíci ve stavu těžké deprese. Teď se mi mnohé z toho zdá přinejmenším přehnané, ale tehdy jsem každičké slovo myslela zcela upřímně. Kdo chce povznést své nitro, prosím, raději nečíst. Přesto věřím, že někomu mohou být následují řádky prospěšné… Jen v zájmu zachování duševního zdraví nebrat přespříliš vážně.

(pro větší autentičnost neupravené)

Jsme vinni. Bylo by příliš naivní domnívat se, že ne. Snad se skutečně už rodíme s oním pocitem v prsou. Byli jsme bezohledně vrženi do světa, přitakali jsme tomu a možná, že už v tom je naše vina. Ale pokud se vzepřeme a rozhodneme se říct „ne“, „vrátit vstupenku“, proviňujeme se znovu. To je realita. Snažíme se najít berličky, o něž se dá opřít, abychom zakryli tu hrůzu. Strach z absolutna. Ze světa, který nemáme v rukou. A pokud se uchýlíme k Bohu, abychom nalezli jistotu a smysl ve svém utrpení, proviňujeme se znovu. Přijímáme pak krev, jež za nás byla obětována a stáváme se spolupachateli. Nietzsche měl pravdu. Zabili jsme Boha. Neustále Ho zabíjíme a je jedno, zda přijmeme či zavrhneme Slovo. V obou případech jsme bohovrahy. Vykoupila by nás jen naše nevina. Ale nevinní neexistují a každé další provinění zaráží hřebíky hlouběji do těla. Jsme tak vězňové vydaní na milost a doufající v milost, jíž však nejsme hodni. Neboť milost ze své podstaty vylučuje spravedlnost. A spravedlnost je ona ctnost, o niž bychom měli usilovat.
Pokračování »

Ještě k samotě

20. 5. 2008 v 14.25

Hraniční čas

Otevírá svou náruč
Chystá se ke spánku
Ale brání mu v tom zrnko písku
Bledost půlnoci…

Komu odpovídá?
Beztvarému snu
Či pohádce bez konce…?

Průzračná kapka se slanou chutí slz
Je radost
Tichá vzpomínka
Na vzdálené vzdechy…

Myšlenka pláče
Pokaždé, když chce uchopit minulost
Dech sladce vzlyká
Setřásajíc pachuť hořkosti…

(20. 5. 2008; 0:28)
Pokračování »

Slabotáž

14. 2. 2008 v 15.16

Pročpak slaboch – och – och – och
brousí zuby o naději?
Čistkypření zachtělo se
v mokvajícím vředění?
Kdepak – HUTNOST nenavrátí
řídké vůli pouháv NUTNOST!
„Bezodkladně dokončovat!“
- uchrání před tlením na dně Pokračování »

Už nad vodami

17. 1. 2008 v 13.58

Už nad vodami ranné vetry viali
A veľké hviezdy bledli, do vôd zapadali:
môj člnok ešte predsa prázdny bol…
Nik plachtou nepohol,
nik plachtou nepohol.
Ó, prečo, prečo?!
Až ráno, keď už slnko slávne na výšiny vzchodí
a sinavo sa lesknú veľké čierne vody,
ja k veslu sadnul som samotný, sám a sám.
S otázkou pozrel som k mlčiacim nebesám.
Pokračování »

Vyprchápání

14. 1. 2008 v 09.14

Přítomen svátosti
choulím se do pokání
leč moje nahota
mi stále oddaluje zrání

Obelhán zpupností
pokorou blednu
Ve stoje nestojím
nevím kdy sednu
Pokračování »