Archiv rubriky ‘Divadlo’

Holostok 09

28. 5. 2009 v 16.27

… tentokrát s patřičným předstihem zveme na oblíbený hudební a divadelní festival pořádaný spřátelenou komunitou Noe o víkendu 19.-21. června 2009. Více o letošním programu viz http://holostok.komunitanoe.cz/

Idiot

28. 8. 2008 v 14.35

Hra o muži, který se vrací domů.

Chystáme se do Dejvického divadla na Dostojevského Idiota, chcete-li se připojit, napište nám co nejdříve na adresu karmelitky(zavináč)gmail.com. Představení je v pátek 12.9. 2008 v 19.30, lístky pro nás už jsou rezervovány.

Pokračování »

Divadlo Husa na provázku – Evangelium sv. Lukáše (na rovinu!)

15. 4. 2008 v 19.00

16. 4. a 17. 4. 2008 20:00 – Evangelijní text propojený s materiály o dva tisíce let mladšími i takřka současnými v inscenaci J. A. Pitínského. Hra o životě a smrti.
Třetí Pitínského režijní spolupráce s Divadlem Husa na provázku (Hvězdy nad Baltimore, RozRazil´ 04 – Brno je Brno je Brno) si neklade o nic menší úkol, než se pokusit divadelním jazykem vyprávět příběh, který v té či oné podobě zná úplně každý, ne každý zná jména všech postav, biblický místopis a sumu zjevení, podobenství, zázraků a jiných, ale to zatím je ukryto i v nejobyčejnějším lidském chování, myšlení, snění. Právě na zaznamenání života evangelijního v mírně nečekaných, ne však kuriózních či fantazijních, prostředích a situacích se inscenace zaostřuje. A právě přesto v životě docela obyčejných lidí se vyjevuje postupně příběh Apoštolů, jejich pouť a nesnadné následování Mistra. Není úplně podstatné, jestli je to mistr kominický, anebo Mistr evangelijní. Pokračování »

Dorotka ve Švandově divadle

12. 4. 2008 v 15.29

“ Tak se zeptej! „

Magdalena Frydrychová – DOROTKA

Režie: Štěpán Pácl

Dramaturgie: Martina Kinská

Scéna: Matěj Němeček

Kostýmy: Magdalena Prousková

Hudba: Jaroslav Kořán

Světová premiéra 1. a 3. 3. 2008 ve Studiu Švandova divadla

Magdalena Frydrychová (nar. 1982), jež nyní působí jako dramaturgyně Středočeského divadla Kladno, napsala hru Dorotka (2006), za niž obdržela cenu Evalda Schorma, ještě jako studentka DAMU. Do textu vtiskla otázky a pochyby, které sama řešila…

Pokračování »

Bergmanova Sarabanda Na zábradlí

27. 3. 2008 v 12.16

Opatrné našlapování mezi houbami

Ingmar Bergman: SARABANDA

Režie: Jiří Pokorný

Dramaturgie: Ivana Slámová

Scéna: Martin Chocholoušek

Kostýmy: Katarína Hollá

Světová divadelní premiéra 24. 1. 2008 v Divadle Na zábradlí

Do pustiny hluboko v lesích přijíždí Marianne (Zdena Hadrbolcová), aby se opět setkala s Johanem (Miloslav Mejzlík). Neviděli se tři desítky let… Scény z manželského života pokračují… Sarabanda je příběhem čtyř lidí, kteří sice žijí vedle sebe, ale uvnitř jsou zoufale sami. Kromě bývalých manželů Marianne a Johana v inscenaci vystupují Johanův syn Henrik (David Prachař) a Henrikova dcera Karin (Gabriela Pyšná). Otec pohrdá synem. Syn nenávidí otce. Karin však milují oba, stejně jako oba milovali její mrtvou matku. Láskou, která nespojuje, nýbrž rozděluje…

Dominantou scény je dům sestavený z kovové konstrukce, metafora vězení, klece, vzájemného manipulování. Uvnitř se krčí ještě jeden malý „šmoulí“ domeček jako pro panenky, v němž Henrik zneužívá svou dceru. Jednoduchým pohybem se kovový dům promění v kostel, ve kterém zavěšený Henrik, krvácející z čela, symbolizuje Krista. Bergman i zde reflektoval svá ústřední témata – samotu, umírání, smrt, Boží mlčení. Johan se pokouší hledat Boha usilovným čtením Swedenborga, hudební vědec Henrik píše knihu o Bachových Janových Pašijích. A režisér Pokorný Bergmanův záměr ještě zesiluje, na scéně se vrší dřevěné houby (doslovný symbol houbovitosti) s nožičkami ostrými jako hrot, které se zabodávají nejen do stěn a podlahy, ale slouží i jako hřebík, kterým se na střechu „domečku pro panenky“ přibíjí tvář mrtvé Karininy matky Anny. Tímto hřebem si nešťastný Henrik rozdrásá ruku a svou krví podepíše Johanovi úpis… To vše za doprovodu Dvořákova Requiem.

Inscenace bolí, zadírá se hluboko do srdce, ale právě proto stojí za shlédnutí. Na konci je otevřený prostor pro naději. Karin se dokáže vymanit z vlivu svého otce, odjíždí a začíná žít nový život. Její osvobození je symbolicky vyjádřeno odstraněním kovové klece. Henrik její odjezd neunese, zaleze si do domečku, v němž provede neúspěšný pokus o sebevraždu. Ale nakonec i on dokončí své Janovy pašije. A Johan s Marianne si spolu nazí zalezou do peřin, a aby překonali strach, pevně se přitulí k sobě. Není v tom pražádný sexuální podtext, naopak, skrze svou nahotu alespoň na chvíli nalézají dávno ztracený ráj…

„Skutečnou láskou není milovat sebe, ale milovat druhé a být s nimi láskou spojen. Skutečnou láskou je také být milován druhými, neboť tím dochází ke spojení.“ (Emanuel Swedenborg: Božská láska a moudrost)