Karmel Edith Steinové

dokončení

“Věř mi, bratře, ještě jsi nepochopil sílu pokušení a jeho záludnost,” píše Izák Syrský  jednomu poustevníkovi. Ale zkušenost tě jednou poučí a “budeš před ním jako dítě, které neví, kudy kam. Z celého tvého vědění bude hromada harampádí jako u malého děcka. A tvůj duch, který se zdál tak pevně zakotvený v Bohu, tvé tak přesné poznání, tvé tak vyvážené myšlení budou pohrouženy do oceánu pochybností. Jen jediná věc ti pomůže je překonat: pokora. Jakmile se jí chopíš, všechna jejich moc ochabne.” Pokračování »

pokračování

“Podstata, jež přesahuje iluze, které máme o sobě samých, o druhých a o Bohu.”

Toto “přes, nad” jsme povoláni objevovat stále více, za podmínky, že odejmeme slovu “iluze” jeho hanlivý smysl a hlavně že nebudeme nikoho soudit. Říci o někom, že živí iluze, není žádná výtka, Pokračování »

V příštích dnech si vám dovolíme nabídnout několik úryvků z životopisného rozhovoru s francouzským trapistou André Loufem, který byl publikován česky v r. 2004 v Karmelitánském nakladatelství pod názvem “V milosti Boží. Rozhovor s trapistou.” Tuto poměrně útlou a čtivou knihu velmi doporučujeme zejména těm, kteří se zajímají o smysl a základní struktury řeholního života, případně by se rádi nechali povzbudit na své cestě modlitby.

“Když jsem se vrátil do kláštera, jak jsem předvídal, podílel jsem se na životě komunity v jejích každodenních pracích, v liturgii, v usebraném mlčení. To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu objevil s novou a od nynějška hlubší radostí milost samoty, bratrského společenství a “přežvykování” Písma svatého. Díky Bohu, cítil jsem se velmi klidný. Za půldruhého roku mě úplně nepředvídaně (vzhledem k mé “minulosti”) požádali, abych si vzal na starost redigování Collectanea Cisterciensia, jednoho z časopisů pro spiritualitu našeho řádu. Pokračování »

“Rozdíl mezi depresí a zoufalstvím je v tom, že zoufalství je statické, zatímco deprese pod povrchem malátnosti skrývá přerod. Deprese je dočasný ústup z aktivity, aby se člověk mohl lépe přizpůsobit dalšímu životu. Tento proces má svou dynamiku, tak jako voda, a můžete se položit do jeho proudu, pokud důvěřujete, že vás unese. Pokračování »

Gwyneth Lewisová

Jako ležící pacient jsem se rozhodla úplně vzdát snahy ovládat svoje myšlenky a přijímat vše tak, jak to ke mně přichází a nic nehodnotit.

Místo toho jsem začala poslouchat svůj dech, což mě zvláštním způsobem uklidňovalo. Kromě světla a chaosu v mé hlavě to byla hlavní věc, která se v místnosti děla. Dýchání jsem nedokázala vědomě ovládat a zdálo se mi silnější a mohutnější než já.  Tak jsem se soustředila na svůj dech a myšlenky nechala pádit kolem, což na mě často mělo uklidňující, uspávající efekt. Bylo to daleko lepší než absolvovat tu směšnou jízdu přízraků, která se odehrávala v mé hlavě.

Učila jsem se neutíkat - zůstat na místě. Pokračování »

“Až k tobě úplně přilnu, nebude pro mne nikde bolesti ani strasti a celý můj život oživne jsa plný tebe.”

sv. Augustin, Vyznání 10,28

Juliána z Norwiche

“Veliká moc Trojice je náš Otec, hluboká moudrost Trojice je naše Matka a silná láska Trojice je náš Pán - a toto vše máme ve své přirozenosti, v tom, jak jsme stvořeni.”

Pokračování »

Jaroslav Vrchlický

Jen trochu hudby zamknout v duši svojí
Ze všeho, co se kolem v světě rojí.

Z vln šumu, z hvozdů nedozírných dechu
i z písně ptáka, z krovek roucha v mechu,
z pohádky větru, který v kamnech pěje,
z kejhání hus, jichž tlum přes pole spěje,
z rachotu hromu, který v mraku duní,
z hadího syku, kdy se v stráni sluní,
z ulice vřavy, z vozu hluku, víru,
z poslední noty, jež zní na klavíru,
ze škeble ruchu, kde spí moře celé,
z kaskady varhan v kathedrale ztmělé, Pokračování »

Jan Amos Komenský

Pokud mluvíš, říkej věci a ne slova. Slova jsou totiž obaly věcí, a když obaly zbavíš obsahu, k čemu pak budou? Věci budou k užitku, jestliže budou správně vyjádřeny. Proto nemluv tak, aby ses zalíbil, ale abys vzdělával, ne tak, abys ukazoval vnější lesk věci, ale věc samu.
Pravdě přísluší prostá řeč. Pokračování »

Díky Boží milosti byli světci a svatí lidé v každém století a v každé skupině schopni pochopit to, co je podstatné, ovšem pouze tehdy, jestliže byli ochotní se vydat tou bolestnou cestou sestupu, kterou my katolíci nazýváme “křížová cesta”, Ježíš ji nazýval “znamení Jonáše”, Augustin ji nazýval “velikonoční tajemství” a apoštolské vyznání víry “sestup do pekel”. Bez těchto cest sestupu tu prostě zůstává něco, co se týká Boží podstaty a přirozenosti duše a co nejste schopni pochopit. Pokračování »