Archiv rubriky ‘Doporučená četba’

Agonie

4. 4. 2012 v 19.41

Karl Rahner

Ježíš, jako živý Boží Syn, dovede vychutnat smrt jako něco totálně nesmyslného, jako něco, co by tu nemělo být, jako něco, co nesmyslně zvenku drtí. Ježíš poznává nejhlubší kořen smrti v její největší intenzitě, totiž smrt jako ztělesnění hříchu, a proto zakouší tu strašnou hrůzu před ní. Pokračování »

Rozjímání pro Svatý týden

2. 4. 2012 v 18.52

Dovolíme si nabídnout k meditaci a hlubšímu setkání s tajemstvím tohoto týdne několik úryvků z textu Rozjímání podle Exercicií sv. Ignáce, jehož autorem je K. Rahner:

Smíme zcela upřímně říci: V Getsemanech, v noci před svou hořkou smrtí, sestupuje Boží Syn až na dno lidského bytí, do temnot smrtelné úzkosti tím, že se s celou láskou dává a podrobuje nevyzpytatelným Otcovým úradkům. Ví, že na něho přijde hrůza a že ho přemůže, že z odvahy, s níž vše přijímá, vzejde opak, že síla klesne do slabosti, odvaha v bezmocnost, oblažující láska k Otci v přehořkou opuštěnost od Boha. Pokračování »

Ten nejlepší dar pochází shůry

26. 3. 2012 v 16.31

Dávejte pozor! Musíte vědět, že lidé, kteří se zcela odevzdali Bohu a s celou pílí hledají jen jeho vůli, že cokoli Bůh takovým lidem dá, to je to nejlepší. Tím si buď jist, jako že je Bůh živ, že to nutně musí být vůbec to nejlepší a že nemůže být žádný jiný způsob, který by byl lepší. A i kdyby se stalo, že něco jiného zdá se být lepší, přece to pro tebe není tak dobré: neboť Bůh chce právě tento způsob a žádný jiný a tak musí nutně být pro tebe ten nejlepší. Ať je to nemoc nebo nouze, hlad nebo žízeň nebo cokoliv, co Bůh na tebe dopustí nebo nedopustí, nebo co ti Bůh dá nebo nedá, to všecko je pro tebe to nejlepší, ať jde o zbožnost a vřelost, nebo že ti chybí, a vůbec cokoli máš nebo nemáš – jen se na to správně zařiď, abys měl ve všech věcech na mysli Boží čest, a cokoli ti pak on udělá, je to nejlepší.

Pokračování »

Římanům 7

1. 3. 2012 v 14.11

Richard Rohr

Někdy si přečtěte 7. kapitolu listu Římanům, prožijte Pavlovu agonii a všimněte si, že je na tom právě tak jako každý z nás. Proč dělám to, co nechci? Sám sebe za to nenávidím. Sám sobě nerozumím, běda mně! Pavel říká: „Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ Cítíte, že zde je muž téměř mučený záští k sobě samému, který se snaží vymanit ze svého těla. Cožpak jsme všichni nepocítili v některém okamžiku svého života odpor k té osobě, jíž jsme se sami stali?

Lidé církve se snaží být milí. Ale v okamžicích upřímnosti víme, že mnohé v naší duši není z Boha. Jsou v nás negativní, destruktivní, dokonce násilnické a pomstychtivé myšlenky adresované druhým.

Díky Bohu následuje za sedmou kapitolou listu Římanům kapitola osmá. Svatý Pavel přechází k nejextatičtější kapitole Nového zákona: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (8,1).

Co dovolilo Pavlovi přeskočit z nesmírné sebenenávisti 7. kapitoly Římanům k nesmírné naději?

Pokračování »

Myšlenky a pocity

2. 12. 2011 v 08.47

Anselm Grün

První mniši svou duchovní cestu chápali především jako práci s tak zvanými logismoi – devíti silami vědomí a duše. Logismoi jsou naše myšlenky zatížené emocemi, myšlenkové vzorce. Evagrius Ponticus je nazývá touhami a pudy a často je označuje za démony. Říká jim tak proto, aby ukázal sílu těchto myšlenek a pocitů. Můžou člověka ovládnout a odvést ho od jeho podstaty. Předpokladem pro boj s touhami je to, že si je připustíme. Evagrius nám radí, abychom se s nimi důkladně seznámili, ji nak s nimi totiž nemůžeme zápasit. I v našich vášních se skrývá síla. Když je potlačíme, tak nám bude síla chybět. Naším cílem není bojovat s vlastními touhami a porazit je, ale přivlastnit si na jejich úkor sílu, která se v nich skrývá, a využít ji pak pro svou cestu k Bohu. Pokračování »

Matka Marie

16. 8. 2011 v 11.27

Než se s podzimními měsíci rozběhnou naše obvyklé programy, nabízíme ještě trochu delšího letního počtení…

1. května 2004 svatořečila konstantinopolská pravoslavná církev mnišku matku Marii, občanským jménem Jelizavetu Jurjevnu Skobcovou. Jedná se o velmi pozoruhodnou, u nás bohužel dosud ne moc známou světici. Už její život se na první pohled liší od tradičních pravoslavných hagiografií:

Pokračování »

Poznat vlastní nicotu

10. 7. 2011 v 21.15

Thomas Merton

Co znamená poznat a pociťovat svou vlastní „nicotu“?
Nestačí se s nelibostí odvracet od svých iluzí, chyb a omylů, oddělit se od nich, jako by jich nebylo, a jako bych já sám byl někdo jiný. Tento způsob sebepopření je pouze horší druh iluze, je to strojená pokora, která tvrzením „já nejsem nic“ říká ve skutečnosti „toužím po tom, abych nebyl to, co jsem“.
Pokračování »

Duchovní deník V. Boublíka

4. 6. 2011 v 08.25

Vladimír Boublík

Největší překážka v duchovním životě? Chceme být lepší a nejde to. Máme možnosti, prostředky, fyzicky to není těžké, a přece to nejde, přestože by to mohlo jít.  A na světě je toho mnoho, co nejde. Každou chvíli. A ne pouze v maličkostech, i ve věcech základních. A přitom ale lidská touha je po dobru, po životě. Nevyhneme se však, abychom na každém kroku nepotkali hřích a smrt. Ale přirozeným zákonem je žít a žít dobře.

Pokračování »

Abychom čelili utrpení v pokoji

20. 3. 2011 v 21.27

Thomas Merton

Ve svém utrpení musíme být upřímní jako ve všem jiném. Musíme uznat svou slabost a bolest, ale  nemusíme je rozhlašovat. Je dobře si uvědomit, že asi nejsme schopni trpět ve velkém stylu, ale i tak musíme svou slabost přijímat s jistým hrdinstvím. ..

Musíme se vypořádat se skutečností, že je mnohem těžší vydržet dlouhou jednotvárnost lehčího utrpení než krátký nápor intenzivní bolesti. To, co je v obojím případě těžké, je naše chudoba a podívaná na to, jak se naše já pořád více zmenšuje na nic, jak ztrácí cenu v mínění našem a našich přátel. Pokračování »

Na prahu změn

18. 2. 2011 v 22.48

16192Díky chřipce jsem konečně dočetla text W. Bridgese Na prahu změn (vydal Návrat domů, asi 2005), který mi v téhle chvíli přijde  inspirativní pro ty, kdo čelí nějaké nové životní situaci a připadají si momentálně dezorientovaní, zmatení, rozpačití a nechápou proč.

Nejde kupodivu o rychlokurs, jak se vrátit co nejdříve do klidu, ale spíš o knihu, která se snaží nabídnout možný vhled do mechanismů našeho vnitřního prožívání situace životní změny. Teprve pokud postřehneme, co se v nás odehrává, co případně skončilo, co už tu neodvolatelně není, můžeme učinit další životní krok. Pokračování »