Archiv rubriky ‘Doporučená četba’

Římanům 7

1. 3. 2012 v 14.11

Richard Rohr

Někdy si přečtěte 7. kapitolu listu Římanům, prožijte Pavlovu agonii a všimněte si, že je na tom právě tak jako každý z nás. Proč dělám to, co nechci? Sám sebe za to nenávidím. Sám sobě nerozumím, běda mně! Pavel říká: „Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ Cítíte, že zde je muž téměř mučený záští k sobě samému, který se snaží vymanit ze svého těla. Cožpak jsme všichni nepocítili v některém okamžiku svého života odpor k té osobě, jíž jsme se sami stali?

Lidé církve se snaží být milí. Ale v okamžicích upřímnosti víme, že mnohé v naší duši není z Boha. Jsou v nás negativní, destruktivní, dokonce násilnické a pomstychtivé myšlenky adresované druhým.

Díky Bohu následuje za sedmou kapitolou listu Římanům kapitola osmá. Svatý Pavel přechází k nejextatičtější kapitole Nového zákona: „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (8,1).

Co dovolilo Pavlovi přeskočit z nesmírné sebenenávisti 7. kapitoly Římanům k nesmírné naději?

Pokračování »

Myšlenky a pocity

2. 12. 2011 v 08.47

Anselm Grün

První mniši svou duchovní cestu chápali především jako práci s tak zvanými logismoi – devíti silami vědomí a duše. Logismoi jsou naše myšlenky zatížené emocemi, myšlenkové vzorce. Evagrius Ponticus je nazývá touhami a pudy a často je označuje za démony. Říká jim tak proto, aby ukázal sílu těchto myšlenek a pocitů. Můžou člověka ovládnout a odvést ho od jeho podstaty. Předpokladem pro boj s touhami je to, že si je připustíme. Evagrius nám radí, abychom se s nimi důkladně seznámili, ji nak s nimi totiž nemůžeme zápasit. I v našich vášních se skrývá síla. Když je potlačíme, tak nám bude síla chybět. Naším cílem není bojovat s vlastními touhami a porazit je, ale přivlastnit si na jejich úkor sílu, která se v nich skrývá, a využít ji pak pro svou cestu k Bohu. Pokračování »

Matka Marie

16. 8. 2011 v 11.27

Než se s podzimními měsíci rozběhnou naše obvyklé programy, nabízíme ještě trochu delšího letního počtení…

1. května 2004 svatořečila konstantinopolská pravoslavná církev mnišku matku Marii, občanským jménem Jelizavetu Jurjevnu Skobcovou. Jedná se o velmi pozoruhodnou, u nás bohužel dosud ne moc známou světici. Už její život se na první pohled liší od tradičních pravoslavných hagiografií:

Pokračování »

Poznat vlastní nicotu

10. 7. 2011 v 21.15

Thomas Merton

Co znamená poznat a pociťovat svou vlastní „nicotu“?
Nestačí se s nelibostí odvracet od svých iluzí, chyb a omylů, oddělit se od nich, jako by jich nebylo, a jako bych já sám byl někdo jiný. Tento způsob sebepopření je pouze horší druh iluze, je to strojená pokora, která tvrzením „já nejsem nic“ říká ve skutečnosti „toužím po tom, abych nebyl to, co jsem“.
Pokračování »

Duchovní deník V. Boublíka

4. 6. 2011 v 08.25

Vladimír Boublík

Největší překážka v duchovním životě? Chceme být lepší a nejde to. Máme možnosti, prostředky, fyzicky to není těžké, a přece to nejde, přestože by to mohlo jít.  A na světě je toho mnoho, co nejde. Každou chvíli. A ne pouze v maličkostech, i ve věcech základních. A přitom ale lidská touha je po dobru, po životě. Nevyhneme se však, abychom na každém kroku nepotkali hřích a smrt. Ale přirozeným zákonem je žít a žít dobře.

Pokračování »

Abychom čelili utrpení v pokoji

20. 3. 2011 v 21.27

Thomas Merton

Ve svém utrpení musíme být upřímní jako ve všem jiném. Musíme uznat svou slabost a bolest, ale  nemusíme je rozhlašovat. Je dobře si uvědomit, že asi nejsme schopni trpět ve velkém stylu, ale i tak musíme svou slabost přijímat s jistým hrdinstvím. ..

Musíme se vypořádat se skutečností, že je mnohem těžší vydržet dlouhou jednotvárnost lehčího utrpení než krátký nápor intenzivní bolesti. To, co je v obojím případě těžké, je naše chudoba a podívaná na to, jak se naše já pořád více zmenšuje na nic, jak ztrácí cenu v mínění našem a našich přátel. Pokračování »

Na prahu změn

18. 2. 2011 v 22.48

16192Díky chřipce jsem konečně dočetla text W. Bridgese Na prahu změn (vydal Návrat domů, asi 2005), který mi v téhle chvíli přijde  inspirativní pro ty, kdo čelí nějaké nové životní situaci a připadají si momentálně dezorientovaní, zmatení, rozpačití a nechápou proč.

Nejde kupodivu o rychlokurs, jak se vrátit co nejdříve do klidu, ale spíš o knihu, která se snaží nabídnout možný vhled do mechanismů našeho vnitřního prožívání situace životní změny. Teprve pokud postřehneme, co se v nás odehrává, co případně skončilo, co už tu neodvolatelně není, můžeme učinit další životní krok. Pokračování »

Milost iluze a milost skutečného života III.

17. 8. 2010 v 08.45

dokončení

„Věř mi, bratře, ještě jsi nepochopil sílu pokušení a jeho záludnost,“ píše Izák Syrský  jednomu poustevníkovi. Ale zkušenost tě jednou poučí a „budeš před ním jako dítě, které neví, kudy kam. Z celého tvého vědění bude hromada harampádí jako u malého děcka. A tvůj duch, který se zdál tak pevně zakotvený v Bohu, tvé tak přesné poznání, tvé tak vyvážené myšlení budou pohrouženy do oceánu pochybností. Jen jediná věc ti pomůže je překonat: pokora. Jakmile se jí chopíš, všechna jejich moc ochabne.“ Pokračování »

Milost iluze a milost skutečného života II.

13. 8. 2010 v 12.16

pokračování

„Podstata, jež přesahuje iluze, které máme o sobě samých, o druhých a o Bohu.“

Toto „přes, nad“ jsme povoláni objevovat stále více, za podmínky, že odejmeme slovu „iluze“ jeho hanlivý smysl a hlavně že nebudeme nikoho soudit. Říci o někom, že živí iluze, není žádná výtka, Pokračování »

Milost iluze a milost skutečného života

12. 8. 2010 v 10.15

V příštích dnech si vám dovolíme nabídnout několik úryvků z životopisného rozhovoru s francouzským trapistou André Loufem, který byl publikován česky v r. 2004 v Karmelitánském nakladatelství pod názvem „V milosti Boží. Rozhovor s trapistou.“ Tuto poměrně útlou a čtivou knihu velmi doporučujeme zejména těm, kteří se zajímají o smysl a základní struktury řeholního života, případně by se rádi nechali povzbudit na své cestě modlitby.

„Když jsem se vrátil do kláštera, jak jsem předvídal, podílel jsem se na životě komunity v jejích každodenních pracích, v liturgii, v usebraném mlčení. To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu objevil s novou a od nynějška hlubší radostí milost samoty, bratrského společenství a „přežvykování“ Písma svatého. Díky Bohu, cítil jsem se velmi klidný. Za půldruhého roku mě úplně nepředvídaně (vzhledem k mé „minulosti“) požádali, abych si vzal na starost redigování Collectanea Cisterciensia, jednoho z časopisů pro spiritualitu našeho řádu. Pokračování »