Devět dní, padesát dní, padesát let, pět set let jsme čekali. Je to den, na který stále čekáme, ale na který nejsme nikdy připraveni, den velkého vylití milosti, den, který všechny ostatní dny svazuje dohromady. je to den, kdy můžeme mluvit a je nám konečně rozuměno, den, kdy můžeme nesouvisle blábolit a lidé se nám nesmějí, kdy milovat Boha je v pořádku, aniž bychom to museli obhajovat nebo se bát… Pokračování »
Jsem duše na vozíčku. V Bibli je řada odkazů na jakési mystické manželství mezi Hospodinem a Izraelem, Kristem a církví i Kristem a duší. Dlouho a v mnoha věcech jsem postupně zažíval, že Ježíš přijal opravdu mě. Teprve po řadě let mi ale došlo, že mě Ježíš přijal i s mým vozíčkem. On od začátku věděl, že si bere duši na vozíčku, která mnoho věcí nemůže a nedokáže. Pokračování »
Sedím ve škole a píše se písemka. Obsahuje více úloh. Součástí testu je ovšem také to, že poznáme, která úloha je tou nejdůležitější. Tu je potřeba vyřešit. Jinak řešení dalších úkolů nemá smysl, za to body nejsou. I kdyby ty druhé úkoly byly vyřešeny správně, není mi to nic platné, když nemám vyřešený ten jeden jediný hlavní úkol. (Mk 8,36)
Nuže, čas běží. Jsou někteří, kteří se zvedají ze židle a jdou odevzdávat.
Čas pokročil. Blíží se konec, ale nemám hodinky, nevím, kdy se bude sbírat. (Mk 13,32-33) Už odevzdali všichni. Učitel stojí kdesi za mnou. Pokračování »
