Karmel Edith Steinové » Archiv » Modlitba a dech IV.

Modlitba a dech IV.

Antonio Sicari

 

Když stojím před člověkem, který se nikdy nemodlil a neví, jak se to dělá a má strach z toho, čím vším by měl projít, aby se naučil modlit, první věc, kterou bych mu měl říct je. „Ale ty už se modlíš, jsi bytost, která se modlí. Dokonce tvůj dech je už sám o sobě modlitbou: Bůh tě stvořil tak, aby se dokonce tvůj dech obracel k němu a tíhnul k němu. A jestli to platí pro každou lidskou bytost, tím spíš pro křesťana: když jsi byl pokřtěn, Bůh ti svěřil svůj vlastní Dech.“

My lidé jsme všichni „bytosti, které se modlí“, ať už vědomě či ne. Přesto „vědomí modlitby“ a „chtít se modlit“ jsou rozhodující faktory, protože je třeba, jak často opakoval Alexis Carrel, „se modlit právě tak, jako se miluje: celou bytostí“.

Každý člověk se modlí tak jak dýchá, ale každý člověk má právo poznat Lásku, pro kterou dýchá.

Když však mluvíme o lásce v souvislosti s modlitbou, není řeč o pocitech a emocích. Není třeba měnit prostotu „modlitby jako dýchání“ ve složitou a emocemi nabitou záležitost. Modlitba je cosi zahrnujícího, záležitost naší existence.

Vztah mezi člověkem a Bohem je zakořeněn na primárních funkcích lidského bytí: dýchání, jezení, pití, dokoce milování (viz svátost manželství). To všecko staví na vtělení. Ježíš přišel na zemi a choval se jako my všichni. Péguy říká, že skutečné, velké „následování Krista“ není naše následování Ježíše, ale to, které on sám podstoupil, když na sebe přijal lidské zrození, život, naše dýchání, jezení a pití, naše trápení a naše umírání.

Proto i my, když Bůh do sebe přijal náš život, můžeme zcela základní skutečnosti našeho života žít křesťansky, božsky. V křesťanství je mnohem důležitější porozumět velikosti a hloubce základních životních gest než chápat význam velkých gest. Ba je nemožné dělat velké věci, pokud jsme v lásce a každodenních gestech víry předtím neprožívali dobře a s láskou drobné úkony lidské existence.

Stačí se podívat na svátosti: to jsou veliká gesta, zázračné úkony, které pochází od Ježíše. Ale jsou možné proto, že tu předtím byla ona naprosto běžná gesta jeho pozemského života.

Ježíš vzal chléb a řekl: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo“ – uskutečnil tak největší ze zázraků, který je založen na tom, co dělal každý den během třiceti tří let svého života: každý den svého pozemského života Ježíš jedl chléb, který se stával jeho tělem (Božím tělem“)!

Zázrak je i to, že trocha vody, kterou poléváme hlavičku dítěte nebo dospělého, ho očistí natolik, že se z něj stane „Boží syn“. Ale to je možné proto, že voda skutečně omývala tělo vtěleného Božího Syna!

Zázrak je také to, že nám Bůh odhalil své vlastní jméno (Abba, tatínku), ale opět by se to nestalo, kdyby se Ježíš sám nenaučil jako dítě užívat toto oslovení a obracet se jím k Josefovi.

Vraťme se však k modlitbě. Jakákoliv modlitba, kterou se naučíme (od nejprostší po nejhlubší a nejosobnější), by měla stavět na této prvotní prosbě o milost: „Pane, ať každý můj dech je tvůj. Každým dechem bych chtěl vyslovit tvé jméno. Každý můj dech je dechem lásky, který směřuje k tobě.“

Mohli bychom tuto prosbu dokonce považovat za modlitbu, která obsahuje každou další modlitbu, jako modlitbu, která je vstupem každé další modlitby a díky níž jsou vůbec ostatní způsoby modlitby možné.

Svatý Tomáš Akvinský dokonce říká, že každý živý člověk na této zemi miluje Boha víc než sebe sama a to díky své přirozenosti! Jestliže člověk miluje něco jiného více než Boha, je to nepřirozené. Znamená to, že všecko, co v lidském životě smíme nazývat láska, to všecko už je, ze své přirozenosti, nasměřováno k Bohu.

„Pane, všecko, co je mé, ti patří, i každý můj dech.“ – tak může znít první modlitba našeho života.

Když dnes večer půjdete spát, zkuste říci: „Pane Ježíši, postarej se, aby každý můj dech, i když nejsem bdělý, patřil tobě“. Tak se můžete začít modlit, kdekoliv jste, a modlit se za to, že jsme.

Podobně zítra ráno, když se probudíte, otevřete okna dokořán, zhluboka a vědomě se nadechněte, jako byste chtěli říct: „Jsem rád, že jsem na světě, můžu se modlit, protože dýchám, mám za co být vděčný.“

Jeden komentář k příspěvku “Modlitba a dech IV.”

  1. Božena Krivonaková říká:

    Chvala Kristu i Marii!

    Děkují za překrásná slova,ve kterých je tolik něhy,pravdy,lásky k Bohu,vysvětlení jak žit v modlitbě.porozumět Božímu plánu ,velmi mne potěšil text co je to vlastně dech,který vnímáme jako samozřejmost,ale je to opravdu ZÁZRAK BOŽÍ a dar,za který měli by jsme každodenně děkovat! Děkují!

    Božena Krivonaková

Zanechte komentář