Francois Varillon
Ježíšovo vzkříšení není do očí bijící zázrak. Kdyby jím bylo, kam by se poděla svoboda víry? Mohli bychom ještě věřit v pokoru Boha, který si souhlas našeho rozumu vynucuje? Evangelium nám ohledně povelikonočních událostí předkládá jen neokázalá znamení adresovaná naší víře. Nikdo Ježíše neviděl vyjít z hrobu. Nikomu se neukázal během vzkříšení. Své učedníky učí rozpoznat ho vzkříšeného. To je ale pravý opak všech mytologických příběhů. Nic tu nepřipomíná odvetu mrtvého boha, který by nyní měl omráčit skvělým vítězstvím ty, kdo mu přivodili smrt. Jestliže – přes svědectví evangelních textů – se přeci jen necháme ovlivnit podobnou představou, děláme si Boha k vlastnímu obrazu a promítáme do něj naši agresivitu a naše nezdravé snění o dějinách, z nichž by bylo možné se vyvléci díky nadpozemským zázrakům .
Vzkříšený Ježíš apoštolům svěřuje poslání být svědky jeho svobody. Žil jako svobodný člověk. Zemřel, protože si uchoval svobodu. Poté, co byl vzkříšen, pohledu víry je zřejmé, že svoboda Ježíše jako člověka měla zdroj ve svobodě Boha. Nehrozí, že by nyní naši svobodu spoutat a omezovat – když předtím šel až do krajnosti lásky proto, aby naši svobodu zachránil! Zaslibuje Ducha a dává ho, aby energie lásky, která ho osvobodila, osvobodila i nás, abychom byli jeho svobodnými bratry a sestrami.