O modlitbě

[Barbara]

Pokus o oživení diskuse , neboť mi bylo řečeno, že bych svou teatrální touhu po buzení pozornosti měla vložit do něčeho smysluplného . Jelikož se nesnadně učím víc naslouchat a míň remcat - můj závazek do postní doby (nejsem si jista, zda jsem nepřecenila své síly ), doufám, že zde nebudu osaměle plácat, ale přidáte se !
Tématem reaguji na diskusi o modlitbě, která proběhla na Karmelu 13. 1. během čtení sv. Terezie z Avilly. Protože bylo pro některé značně obtížné mluvit o svých niterných zkušenostech nejen s vnitřní modlitbou, otevírám toto okno, neboť věřím, že písemně a anonymně , to může být snazší. A pro ostatní obohacující...

[sestrad]

Jen měj, milá Barbaro, trochu trpělivosti, protože si zase musíme všimnout, že fórum oživlo

[SlecnaZlopocasna]

Dobrý den,

pro mně je modlitba aktuální téma (i když vlastně nevím, jestli sem můžu psát, když se společenstvím karmelu nemám nic společného? no zkusím to ;o) protože jí nejsem schopna. Teď nemám na mysli takové to škemrání - Bože prosím, ať udělám v červnu ty přijímačky na psychologii.. to mi jde dobře Umět ale z hloubi duše poděkovat, umět se vyprázdnit a otevřít.. nic z toho nedokážu a celkem mně to frustruje. Při pokusech o modlitbu to nakonec obvykle po chvíli vzdávám s vnitřním komentářem - vždy´t Ty do mně vidíš lépe než já sama, co Ti budu vyprávět..

[Barbara]

Z toho si nic nedělejte, jen to nepřestávejte dál zkoušet , docela však obdivuji, že mluvíte o touze po vyprázdněnosti, já se toho dost dlouho instinktivně děsila a spíš smlouvala: "Nechtěj to po mně, nechtěj, abych se sama sebe vzdala a vydala se Ti celá..." Teď se to teprve začínám učit, pomáhá mi představovat si sebe jako kalich, který se potřebuje vyprázdnit, aby mohl být naplněn nově; ale je to dřina, neboť pořád zakovávám o svou pýchu. Takže se netrapte, pokud neděláte takové pokroky, jak byste chtěla Mám zkušenost, že Vám bude pomoženo, až to budete nejméně čekat Jen upozorňuji, že to může bolet, ale jinak by to snad ani nebylo opravdové...

[Theodora Heller]

"vždyť Ty do mně vidíš lépe než já sama, co Ti budu vyprávět.." - mně to přijde jako dobrý přístup, ale mnozí mi tvrdí, že jsem duchovní lenoch a že si to usnadňuju. Mám to možná podobně jako Bára: když se budu snažit o velké činy, buď se mi to nebude dařit a propadnu zoufalství, nebo se mi to bude dařit a zalknu se pýchou. Zoufalství i pýcha od Hospodina odvádí, tak si radši moc nevyskakuju a beze slova se Mu tulím ke kotníku, s nadějí, že pochopí, jak to myslím.

[astrocyt]

Doporučuji opravdu hovory s Pánem, přestože vím, že všechno ví. Kdysi jsem na to měla také takový pohled:"Pane, ty všechno víš". Ale dnes s Ním hovořím o čemkoliv. I to, že popiši co mě potkalo. Jsem tedy tímto obrácená k tomu ke komu hovořím. A můj postoj je jiný, když hovořím k Němu, nebo když v duchu přemýšlím sama, nebo nějakému jinému člověku v duchu vysvětluji svůj postoj. Hovory s Ním jsou nejzdravější. A čas, který trávíte s Ním vás naplní pocitem uspokojení. A tyto hovory mívají většinou spád a končí vaším úpřímným vyjádřením úcty a lásky k Němu.