{"id":21,"date":"2007-03-23T10:02:24","date_gmt":"2007-03-23T09:02:24","guid":{"rendered":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/?p=21"},"modified":"2012-10-19T10:24:13","modified_gmt":"2012-10-19T08:24:13","slug":"filozoficka-temata-v-karmelitanske-tradici-iii","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/?p=21","title":{"rendered":"Filozofick\u00e1 t\u00e9mata v karmelit\u00e1nsk\u00e9 tradici III."},"content":{"rendered":"<p><em>Z\u00e1v\u011br p\u0159edn\u00e1\u0161ky irsk\u00e9ho teologa a filozofa Nicholase Maddenao n\u011bkter\u00fdch sty\u010dn\u00fdch bodech mezi cestou filozofick\u00e9ho pozn\u00e1n\u00ed a t\u00e9maty karmelit\u00e1nsk\u00e9 mystick\u00e9 tradice.<\/em><\/p>\n<p>Tento p\u0159\u00edsp\u011bvek obsahuje n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti p\u0159edn\u00e1\u0161ky:<\/p>\n<ul>\n<li>\u010clov\u011bk<\/li>\n<li>Z\u00e1v\u011br<\/li>\n<\/ul>\n<p><!--more--><\/p>\n<p><strong>\u010clov\u011bk<\/strong><\/p>\n<p>Ve sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 drobn\u011bj\u0161\u00ed pr\u00e1ci \u201eFilozofie\u201d si Boche\u0144ski klade ot\u00e1zku \u201eco je \u010dlov\u011bk?\u201d a pova\u017euje za nepochybn\u00e9 \u0159\u00edci: \u201e\u010clov\u011bk je za prv\u00e9 \u017eivo\u010dich a za druh\u00e9 to je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, zcela jedine\u010dn\u00fd \u017eivo\u010dich.\u201d Dokladem t\u00e9to jedine\u010dnosti jsou vlastnosti, kter\u00e9 se nenach\u00e1zej\u00ed u \u017e\u00e1dn\u00e9ho jin\u00e9ho druhu na zemi: technologie, spole\u010denskost formovan\u00e1 tradic\u00ed skrze jazyk, pokrok, schopnost abstraktn\u00edho my\u0161len\u00ed a kontemplace. Kdy\u017e ch\u00e1peme \u010dlov\u011bka jako \u017eivo\u010dicha, dostaneme se k \u00fast\u0159edn\u00ed ot\u00e1zce antropologie: jak je v \u010dlov\u011bku spojen duch a t\u011blo. My se zde omez\u00edme na j\u00e1dro ot\u00e1zky, kter\u00e1 se t\u00fdk\u00e1 kontemplace jako\u017eto lidsk\u00e9 jedine\u010dnosti. To se zd\u00e1 b\u00fdt v\u00fdsostn\u011b karmelit\u00e1nsk\u00fdm t\u00e9matem. Z t\u011bchto \u00favah mo\u017en\u00e1 vyplyne n\u011bco u\u017eite\u010dn\u00e9ho pro \u00fast\u0159edn\u00ed ot\u00e1zku antropologie. P\u0159edt\u00edm ne\u017e se pust\u00edme do Pl\u00f3tina, bude u\u017eite\u010dn\u00e9 u\u010dinit n\u011bkolik pozn\u00e1mek o n\u00e1zorech jeho velk\u00fdch p\u0159edch\u016fdc\u016f ohledn\u011b n\u011bkter\u00fdch str\u00e1nek lidsk\u00e9ho byt\u00ed. Kdy\u017e Aristotel\u00e9s mluv\u00ed o v\u00fdsledc\u00edch p\u0159edch\u016fdc\u016f, kritizuje hlavn\u011b neschopnost uchopit <em>psych\u00e9<\/em> jako jednotu, i p\u0159es jej\u00ed r\u016fzn\u00e9 mohutnosti, a neschopnost zachytit jej\u00ed vztah k t\u011blu. \u010clov\u011bk je pro n\u011bho, jako v\u0161e ostatn\u00ed, slo\u017eeninou z l\u00e1tky a formy, t\u011bla a du\u0161e tak, \u017ee du\u0161e je uskute\u010dn\u011bn\u00edm, aktem, organick\u00e9ho t\u011bla. Jeho n\u00e1zor na m\u00edsto formy, zd\u011bd\u011bn\u00fd od Plat\u00f3na, ale posazen\u00fd do sv\u011bta, neumo\u017e\u0148uje epifenomenalist\u016fm dovol\u00e1vat se ho jako autority pro svou tezi, \u017ee \u017eivot je jen \u201ejevov\u00e1 vlastnost\u201d t\u011bla. \u017divot je aktualita. Ale Aristotelova pozice d\u011bl\u00e1 z \u010dlov\u011bka ob\u011b\u0165 poru\u0161en\u00ed, kter\u00e9 je vlastn\u00ed ka\u017ed\u00e9mu amalg\u00e1mu l\u00e1tky a formy. V <em>De anima<\/em> m\u00e1 posledn\u00ed slovo hyl\u00e9morfismus, kter\u00fd nedovoluje p\u0159e\u017eit\u00ed plat\u00f3nsk\u00e9 nesmrteln\u00e9 du\u0161e. Av\u0161ak Aristotel\u00e9s neuzav\u00edr\u00e1 p\u0159\u00edpad definitivn\u011b. Uchyluje se k agnosticismu: \u201ePokud jde o mysl, s\u00edlu aktivn\u00edho my\u0161len\u00ed, nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u016fkazy. Musel by to b\u00fdt n\u011bjak\u00fd jin\u00fd druh du\u0161e, schopn\u00fd s\u00e1m od sebe odd\u011blen\u00e9 existence.\u201d[1] A na konci sv\u00e9 <em>Etiky<\/em> p\u0159ipou\u0161t\u00ed, \u017ee p\u011bstov\u00e1n\u00ed \u010dist\u00e9ho my\u0161len\u00ed n\u00e1s p\u0159ipodob\u0148uje Bohu. Podle Aristotela dos\u00e1hne \u010dlov\u011bk napln\u011bn\u00ed kontemplac\u00ed, ale kv\u016fli jeho holismu to druhotn\u011b vy\u017eaduje cvi\u010dit mor\u00e1ln\u00ed ctnosti, kter\u00e9 zaru\u010d\u00ed, \u017ee \u201c\u017eivo\u010dich politick\u00fd\u201d bude udr\u017eovat svou p\u0159irozenost. Je ironi\u00ed, \u017ee plat\u00f3nsk\u00fd \u010dlov\u011bk se mus\u00ed zbavit t\u011bla v z\u00e1jmu du\u0161e, zat\u00edmco aristotelsk\u00fd holismus se, ve snaze zachr\u00e1nit jednotu, z\u0159ejm\u011b mus\u00ed vzd\u00e1t p\u0159e\u017eit\u00ed toho, co ho p\u0159ipodob\u0148uje bo\u017estv\u00ed. Ale nezapom\u00ednejme na \u201elodn\u00edka a jeho lo\u010f \u201d.[2]<br \/>\nPl\u00f3tinos n\u00e1s u\u010d\u00ed, \u017ee \u201edu\u0161e je mnohost v\u011bc\u00ed spojen\u00e1 se smyslov\u00fdm sv\u011btem t\u00edm nejni\u017e\u0161\u00edm v n\u00e1s a spojen\u00e1 se sv\u011btem rozumov\u00fdm t\u00edm nejvy\u0161\u0161\u00edm. Pro ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s existuje rozumov\u00fd vesm\u00edr. T\u00edm, co je rozumov\u00e9, jsme st\u00e1le ve vy\u0161\u0161\u00edm sv\u011bt\u011b, svou ni\u017e\u0161\u00ed slo\u017ekou jsme zajatci smyslov\u00e9ho.\u201d[3] Pl\u00f3tinos byl prvn\u00ed, kdo stanovil osobnost jako filozofick\u00fd princip, a\u010dkoli slab\u00e9 n\u00e1znaky jsou ji\u017e u Anaximandra, Anaxim\u00e9na, H\u00e9rakleita, D\u00e9mokrita, v Plat\u00f3nov\u011b Fil\u00e9bovi a v Aristotelov\u011b <em>Fyzice<\/em>. Bezprost\u0159edn\u011b \u010derp\u00e1 ze stoik\u016f a z Fil\u00f3na, kdy\u017e mysl\u00ed v pojmech \u010dlov\u011bk-mikrokosmos souvisej\u00edc\u00edch s pojmem \u010dlov\u011bk-jako-obraz. Byl to Fil\u00f3n, kdo tyto pojmy polo\u017eil do souvislosti s vych\u00e1zen\u00edm a n\u00e1vratem. Pro Pl\u00f3tina je \u010dlov\u011bk v\u010dlen\u011bn do pohybu <em>proodos<\/em> a <em>epistrof\u00e9<\/em>, mikrokosmos pulsuje v rytmu makrokosmu. To, co je nejvlastn\u011bj\u0161\u00ed osobnosti, rozum, je zprost\u0159edkuj\u00edc\u00ed pojem n\u00e1vratu pro \u010dlov\u011bka. N\u00e1vrat vy\u017eaduje odtr\u017een\u00ed od mnohosti rozd\u00edl\u016f dan\u00e9 l\u00e1tkou. Hyl\u00e9morfick\u00e9 individuum nem\u016f\u017ee p\u0159e\u017e\u00edt tento n\u00e1vrat ducha z vyhnanstv\u00ed do prav\u00e9ho domova. A\u010dkoli Pl\u00f3tinos vst\u0159ebal aristotelskou filozofii, je samoz\u0159ejm\u00fdm \u017e\u00e1kem Plat\u00f3na, jeho\u017e my\u0161lenky osobn\u00edm zp\u016fsobem rozv\u00edj\u00ed a s\u00e1m to naz\u00fdv\u00e1 plat\u00f3nismem. <em>Faid\u00f3n<\/em> n\u00e1m poskytuje jeden ze z\u00e1kladn\u00edch text\u016f z\u00e1padn\u00ed mystiky, kdy\u017e popisuje n\u00e1vrat mysli k sob\u011b sam\u00e9, opu\u0161t\u011bn\u00ed zmatku smysl\u016f a postup do \u0159\u00ed\u0161e nem\u011bnn\u00e9ho, kde se du\u0161e \u201ec\u00edt\u00ed jako doma\u201d.[4] Pl\u00f3tinos rozehr\u00e1v\u00e1 tento motiv a definuje v\u00fdchoz\u00ed bod, zprost\u0159edkov\u00e1n\u00ed a kone\u010dn\u00fd stav. Popisuje pohyb du\u0161e a vybavuje ji introspekc\u00ed. Z\u00e1kladn\u00ed filozofick\u00fd \u010din <em>epistrof\u00e9<\/em> spl\u00fdv\u00e1 s delfsk\u00fdm \u201ePoznej s\u00e1m sebe.\u201d To je pro Pl\u00f3tina objev \u010dlov\u011bka-jako-obrazu, \u010dlov\u011bka, kter\u00fd v p\u0159\u00edpadn\u00e9 znalosti sv\u00e9 prav\u00e9 povahy, odvozen\u00e9 z bo\u017esk\u00e9ho, pozn\u00e1v\u00e1 to bo\u017esk\u00e9. To vyvol\u00e1v\u00e1 dv\u011b ot\u00e1zky ohledn\u011b Pl\u00f3tinovy interpretace. Bylo <em>gn\u00f3thi<\/em> <em>seauton<\/em> v\u00fdzvou k tomu, uv\u011bdomit si, \u017ee ty nejsi B\u016fh p\u0159edsokratik\u016f, jak tvrd\u00ed von Balthasar, nebo m\u00e1 pravdu Pl\u00f3tinos? A\u010dkoli se Pl\u00f3tinova interpretace stala sou\u010d\u00e1st\u00ed mystick\u00e9ho d\u011bdictv\u00ed Z\u00e1padu, p\u0159esto se m\u016f\u017eeme pt\u00e1t, zda existuje vzpom\u00ednka na setk\u00e1n\u00ed s Bohem, ze kter\u00e9 jakoby vypl\u00fdval p\u0159\u00edm\u00fd a v jist\u00e9m smyslu nezprost\u0159edkovan\u00fd vztah k N\u011bmu, kter\u00fd p\u0159esahuje v\u0161echny odlesky a podobnosti. Nejzaz\u0161\u00edm bodem v Pl\u00f3tinov\u011b sebeobjevov\u00e1n\u00ed je \u201ej\u00e1dro du\u0161e\u201d. Pohyb nen\u00ed p\u0159\u00edmo\u010dar\u00fd, ale kruhovit\u00fd, kolem \u201epo\u010d\u00e1tku\u201d, ve kter\u00e9m se \u201ev\u0161echny st\u0159edy sb\u00edhaj\u00ed\u201d.[5] Up\u0159en\u00fd pohled do st\u0159edu je podstatou tohoto pohybu a m\u00e1 za n\u00e1sledek v\u0161e ostatn\u00ed. \u201ePak je to tak, \u017ee v\u0161echny roztr\u017eky jsou p\u0159ekon\u00e1ny a my tan\u010d\u00edme kolem st\u0159edu vnuknut\u00fd tanec.\u201d[6] Obdoby t\u00e9to formulace nach\u00e1z\u00edme ve spisech mystik\u016f: \u201evrchol du\u0161e\u201d, \u201ez\u00e1klad du\u0161e\u201d, \u201ejemn\u00fd bod du\u0161e\u201d, \u201epodstata du\u0161e\u201d, \u201e<em>sustancia del esp\u00edritu <\/em>\u201d. P\u0159\u00edstup sv. Jana od K\u0159\u00ed\u017ee ke struktu\u0159e lidsk\u00e9 osoby by bylo mo\u017en\u00e9 vyj\u00e1d\u0159it jako zkoum\u00e1n\u00ed smyslov\u00e9 \u010d\u00e1sti du\u0161e, t\u011bla, vnit\u0159n\u00edch a vn\u011bj\u0161\u00edch smysl\u016f, jako\u017e i str\u00e1nky duchovn\u00ed: rozumu, v\u016fle, pam\u011bti a m\u00e9n\u011b p\u0159esn\u011b definovan\u00e9 oblasti, kter\u00e1 je st\u0159edem Janovy antropologie. My se zde soust\u0159ed\u00edme na posledn\u011b jmenovanou oblast a budeme zkoumat spolu s Huotem de Longchamp n\u011bkter\u00e9 v\u00fdroky s \u201eantropologickou resonanc\u00ed\u201d.[7] Cht\u011bli bychom osv\u011btlit pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed term\u00edn\u016f <em>esp\u00edritu<\/em> a <em>sustancia<\/em> v Janov\u011b <em>d\u00edle<\/em> a to, jak ch\u00e1pe roli p\u0159irozenosti a zku\u0161enosti p\u0159i hled\u00e1n\u00ed Boha. V sou\u010dasn\u00e9 filozofick\u00e9 hermeneutice byl kladen velk\u00fd d\u016fraz na ch\u00e1paj\u00edc\u00ed subjekt a mo\u017en\u00e1, \u017ee Jan uk\u00e1\u017ee, \u017ee je tu hloubka, o kter\u00e9 nelze p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee by ji znal ka\u017ed\u00fd p\u0159edstavitel filozofie existence. Jan ji\u017e m\u00e1 p\u0159ed o\u010dima celou svou nauku, kdy\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 ps\u00e1t, a pou\u017e\u00edv\u00e1 jazyk v kontextu vznikaj\u00edc\u00ed antropologie. U\u017e od po\u010d\u00e1tku sm\u011b\u0159uje k dokonalosti, a tak v\u0161echno, co chce \u0159\u00edci, utv\u00e1\u0159\u00ed pomoc\u00ed slov, kter\u00e1 nesou nejjemn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdklady: \u201eprvky jeho antropologie budou v\u017edy rozlo\u017eeny v soust\u0159edn\u00fdch kruz\u00edch a na mnoha \u00farovn\u00edch s nutn\u00fdmi p\u0159echody z jedn\u00e9 oblasti do druh\u00e9.\u201d[8] Zab\u00fdv\u00e1 se dynamikou l\u00e1sky, kter\u00e1 zachvacuje \u010dlov\u011bka zvn\u011bj\u0161ku dovnit\u0159 a vrac\u00ed se po stejn\u00e9 dr\u00e1ze zp\u011bt na okraj. Tato dynamika sou\u010dasn\u011b souvisej\u00edc\u00ed i nesouvisej\u00edc\u00ed s Pl\u00f3tinov\u00fdm pojet\u00edm, je nejprve dost\u0159ediv\u00e1 a potom, kdy\u017e spojen\u00ed l\u00e1sky je dovr\u0161eno, odst\u0159ediv\u00e1.<br \/>\nJe t\u0159eba zd\u016fraznit, \u017ee pokud l\u00e1ska p\u0159etv\u00e1\u0159\u00ed antropologick\u00e9 prvky, \u017e\u00e1dn\u00fd z nich nenahrazuje. Tak jako osobnost, kter\u00e1 k p\u0159irozenosti nic nep\u0159id\u00e1v\u00e1, n\u00fdbr\u017e ji modifikuje. Jan n\u00e1s zve, abychom se odvr\u00e1tili od esencialistick\u00e9ho v\u00fdkladu n\u00e1s sam\u00fdch k v\u00fdkladu personalistick\u00e9mu, p\u0159ipom\u00edn\u00e1 t\u00edm patristick\u00fd d\u016fraz na nezredukovatelnost osoby na pouhou jej\u00ed p\u0159irozenost a obnoven\u00ed p\u0159irozenosti skrze osobu. Jan pou\u017e\u00edv\u00e1 term\u00edn <em>alma<\/em>, du\u0161e, s r\u016fzn\u00fdmi v\u00fdznamy v r\u016fzn\u00e9m kontextu. Hlavn\u00ed rozd\u00edl je mezi u\u017eit\u00edm term\u00ednu du\u0161e pro subjekt touhy po Bohu a u\u017eit\u00edm pro vt\u011blenou formu. V prvn\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b je du\u0161e <em>capax Dei<\/em> a dosahuje p\u0159\u00edvlastku \u201esubstanci\u00e1ln\u00ed\u201d v dokonalosti sv\u00e9ho spojen\u00ed s Bohem, spojen\u00ed mezi \u201eobna\u017eenou substanc\u00ed a obna\u017eenou substanc\u00ed\u201d.[9] Ve druh\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b je term\u00edn du\u0161e pou\u017e\u00edv\u00e1n v\u00edce scholasticky, ve smyslu odvozen\u00e9m od Aristotela p\u0159es Tom\u00e1\u0161e Akvinsk\u00e9ho, ale roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9m. Pro Jana je du\u0161e zahalena troj\u00edm z\u00e1vojem: \u010dasov\u00fdm, p\u0159irozen\u00fdm a smyslov\u00fdm, kter\u00fd stoj\u00ed mezi n\u00ed a Bohem. \u010casov\u00fd z\u00e1voj se vztahuje ke v\u0161emu stvo\u0159en\u00e9mu, p\u0159irozen\u00fd ke v\u0161em neomilostn\u011bn\u00fdm \u010dinnostem a sklon\u016fm a smyslov\u00fd ke spojen\u00ed du\u0161e a t\u011bla, s odst\u00ednem ve zp\u016fsobu \u017eivota du\u0161e jako\u017eto aristotelsk\u00e9 aktuality organick\u00e9ho t\u011bla.[10] Toto dvoj\u00ed u\u017eit\u00ed odkr\u00fdv\u00e1 nap\u011bt\u00ed du\u0161e, kter\u00e1 \u017eije tam, kde miluje, ale \u017eivotem p\u0159\u00edsn\u011b odm\u011b\u0159en\u00fdm t\u011blem o\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00edm p\u0159em\u011bnu. Aristotel\u00e9s si l\u00e1mal hlavu se skute\u010dnost\u00ed, \u017ee ctnostn\u00fd \u010dlov\u011bk nemus\u00ed b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Aby tento probl\u00e9m usnadnil p\u0159edkl\u00e1d\u00e1 Tom\u00e1\u0161 Akvinsk\u00fd \u201ez\u00e1sluhy\u201d a p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed \u201evzk\u0159\u00ed\u0161en\u00ed t\u011bla a \u017eivota v\u011b\u010dn\u00e9ho\u201d, aby vy\u0159e\u0161il zd\u00e1nliv\u011b bezv\u00fdchodn\u00e9 trag\u00e9die t\u00e9to ekonomie. Do t\u00e9 doby je ka\u017ed\u00e1 modlitba n\u00e1\u0159kem. Sv\u011bt, kter\u00fd ob\u00fdv\u00e1me, na\u0161e vlastn\u00ed p\u0159irozenost a skute\u010dnost na\u0161eho psychick\u00e9ho \u017eivota jsou sou\u010dasn\u011b zdrojem na\u0161eho odlou\u010den\u00ed od Boha a stejn\u011b tak podm\u00ednky pochopen\u00ed toho, co znamen\u00e1 zn\u00e1t a milovat Boha tady a nyn\u00ed. Jde tu o probl\u00e9m \u201eb\u00fdt stvo\u0159en\u00edm vposledku povolan\u00fdm odhalit ve sv\u00e9m t\u011ble nekone\u010dnost bo\u017esk\u00fdch mo\u017enost\u00ed.\u201d[11]<br \/>\nV u\u010den\u00ed Jana od K\u0159\u00ed\u017ee se zakou\u0161en\u00ed Bo\u017e\u00ed p\u0159\u00edtomnosti pohybuje dovnit\u0159<em>, \u201ede m\u00e1s exterior al m\u00e1s interior\u201d.<\/em> Sv\u011btec to vyjad\u0159uje rozli\u0161en\u00edm mezi <em>parte sensitiva del alma<\/em> a <em>parte<\/em><em>espiritual<\/em> a dopl\u0148uje toto rozli\u0161en\u00ed zaveden\u00edm pojmu <em>sustancia del alma<\/em>. Cesta za\u010d\u00edn\u00e1 v noci a prvn\u00ed oblast je oblast smyslov\u00e9 \u010d\u00e1sti du\u0161e. Od t\u00e9to chv\u00edle za\u010d\u00edn\u00e1 Bo\u017e\u00ed p\u0159\u00edtomnost jednat: \u201ePrvn\u00ed o\u010distn\u00e1 noc je noc smyslov\u00e9 \u010d\u00e1sti du\u0161e.\u201d[12] Tento stupe\u0148 je t\u00e9\u017e naz\u00fdv\u00e1n<em> sentido del alma<\/em> nebo jednodu\u0161e <em>sentido.<\/em> P\u0159ivr\u00e1cenost t\u00e9to oblasti k vn\u011bj\u0161\u00edmu sv\u011btu je d\u00e1na t\u011blesn\u00fdmi smysly, <em>los cinco sentidos<\/em>, nebo s ohledem na to, co je skrze <em>los sentidos<\/em> vn\u00edm\u00e1no, tj. v\u011bci zakou\u0161en\u00e9 smysly. Stejn\u00e1 oblast se nyn\u00ed obrac\u00ed dovnit\u0159 du\u0161e k vnit\u0159n\u00edm funkc\u00edm p\u0159edstavivosti a fantazie: \u201ee<em>l sentido corporal interior, que es la imaginativa y fantas\u00eda<\/em>\u201d.[13] O fantazii se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je \u201e<em>junto con la memoria<\/em>\u201d, spojena s pam\u011bt\u00ed, schopnost\u00ed uchov\u00e1vat smyslov\u00e1 data, kter\u00e1 v\u0161ak nesm\u00ed b\u00fdt zam\u011bn\u011bna s <em>memoria<\/em> na vy\u0161\u0161\u00ed \u00farovni. Tyto s\u00edly jsou nejprve charakterizov\u00e1ny svou neschopnost\u00ed poznat Boha tak, \u201ejak je\u201d: \u201esmysly ni\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti \u010dlov\u011bka &#8230; nejsou a nemohou b\u00fdt schopny poznat nebo zachytit Boha tak, jak je.\u201d[14] Naproti tomu vy\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1st,<em> parte espiritual del alma<\/em> \u201em\u00e1 schopnost komunikace s Bohem\u201d. Toto jsou sou\u0159adnice, kter\u00fdmi m\u016f\u017eeme ur\u010dit m\u00edsto pro v\u0161e, co Jan chce \u0159\u00edct. Nap\u0159\u00edklad \u201edal\u0161\u00ed noc je noc duchovn\u00ed o\u010disty, ve kter\u00e9 je du\u0161e o\u010di\u0161t\u011bna a obna\u017eena v duchovn\u00edm ohledu\u201d,[15] ve sv\u00e9 \u201educhovn\u00ed \u010d\u00e1sti\u201d. Naz\u00fdv\u00e1 se \u201educhovn\u00ed \u010d\u00e1st\u201d \u010di \u201erozumov\u00e1 \u010d\u00e1st\u201d. Tak\u00e9 na t\u00e9to \u00farovni nach\u00e1z\u00edme schopnosti, kter\u00fdm \u0159\u00edk\u00e1me du\u0161evn\u00ed mohutnosti. Pokud Jan uva\u017euje o \u010dlov\u011bku vn\u011b sjednocen\u00ed, pou\u017e\u00edv\u00e1 aristotelsko-tomistick\u00fd model intelektu a v\u016fle. P\u0159i popisu duchovn\u00edho \u017eivota pou\u017e\u00edv\u00e1 tak\u00e9 augustinovskou tri\u00e1du \u201e<em>entendimento, memoria y voluntad<\/em>\u201d.[16] Je pom\u011brn\u011b snadn\u00e9 ur\u010dit, co touto terminologi\u00ed m\u00edn\u00ed. Tak tomu ov\u0161em nen\u00ed pokud se jedn\u00e1 o <em>sustancia del alma<\/em>. Pot\u00e9, co jsme si p\u0159edstavili \u010dlov\u011bka roz\u010dlen\u011bn\u00e9ho do jist\u00fdch oblast\u00ed, jsme n\u00e1hle postaveni p\u0159ed jak\u00fdsi st\u0159ed, o kter\u00e9m se prav\u00ed: \u201eSt\u0159edem du\u0161e je B\u016fh.\u201d[17] Nen\u00ed to ani tak mohutnost, jako stav. Stav, kter\u00fd je zakou\u0161en: \u201eToto sladk\u00e9 objet\u00ed se nach\u00e1z\u00ed v hlubin\u011b podstaty du\u0161e\u201d,[18] ob\u0161\u0165ast\u0148uje, ale sou\u010dasn\u011b je temn\u00e9. O tomto vn\u00edm\u00e1n\u00ed se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u201ekdo v\u00ed v\u00edc, ch\u00e1pe jasn\u011bji nekone\u010dnost toho, co zb\u00fdv\u00e1 pochopit.\u201d[19] \u201eKdy\u017e zde du\u0161e dos\u00e1hne Boha s ve\u0161ker\u00fdmi schopnostmi sv\u00e9ho byt\u00ed a v souladu se silou sv\u00e9 \u010dinnosti a sv\u00fdch sklon\u016f, dos\u00e1hne v Bohu sv\u00e9ho kone\u010dn\u00e9ho a nejhlub\u0161\u00edho st\u0159edu.\u201d[20] Geometrie tohoto obrazu je bodov\u00e1, jedn\u00e1 se o m\u00edsto kde jednotliv\u00e1 du\u0161e vych\u00e1z\u00ed z Bo\u017e\u00ed ruky, bod, ve kter\u00e9m povst\u00e1v\u00e1 k vlastn\u00edmu byt\u00ed a vyjad\u0159uje p\u0159\u00edmou p\u0159\u00edtomnost Boha ve sv\u00e9m st\u0159edu. Tak\u00e9 slova <em>esencia<\/em> a <em>esencial<\/em> maj\u00ed \u010dasto tento v\u00fdznam. Ne\u0159\u00edk\u00e1 se jak nebo jak\u00fdmi prost\u0159edky se ch\u00e1pe tato z\u00e1kladn\u00ed pravda. To, co se zd\u016fraz\u0148uje, je bezprost\u0159ednost kontaktu s Bohem v bod\u011b, kde \u201eje du\u0161e stvo\u0159ena, vykoupena, osv\u00edcena a proto je to bod absolutn\u00ed a nov\u00e9 pasivity. Mimo n\u011bj je du\u0161e \u010dinn\u00e1, ne-pasivn\u00ed, ne-bo\u017esk\u00e1.\u201d[21] St\u00e1v\u00e1 se z\u0159ejm\u00fdm, \u017ee podstata du\u0161e, v kontrastu k jej\u00edm mohutnostem, je n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem bodem vyza\u0159ov\u00e1n\u00ed, citliv\u00fdm bodem, je to <em>kentron<\/em>, vrchol, z\u00e1klad du\u0161e. V protikladu k ne-pasivit\u011b ukazuje, \u017ee cel\u00e1 du\u0161e existuje v z\u00e1vislosti na Bohu. Z \u00favah o \u201e\u010d\u00e1stech du\u0161e\u201d vypl\u00fdvaj\u00ed ni\u017e\u0161\u00ed a vy\u0161\u0161\u00ed schopnosti a \u010dinnosti a jejich rozlo\u017een\u00ed v \u010dase. Z\u00e1jem o Bo\u017e\u00ed p\u0159\u00edtomnost p\u0159ed n\u00e1mi otev\u00edr\u00e1 okam\u017eik, kdy v\u011b\u010dnost \u010dist\u00e9ho aktu se koncentruje zp\u016fsobem, kter\u00fd m\u00e1 p\u016fvod v Bohu a vn\u00edm\u00e1 Boha. De Longchamp \u0159\u00edk\u00e1 v\u00fdsti\u017en\u011b: \u201eMezi aktivitou a aktem, podstata je kontakt du\u0161e s Bohem, je to tak\u0159\u00edkaj\u00edc aktivace.\u201d[22] V koment\u00e1\u0159i k <em>\u201ev\u00e1monos a ver en tu hermosura al monte y al collado<\/em>\u201d Jan \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u201eto je takzvan\u00e9 \u2019rann\u00ed v\u011bd\u011bn\u00ed\u2019, jak tomu \u0159\u00edkaj\u00ed teologov\u00e9, je v\u011bd\u011bn\u00ed v bo\u017esk\u00e9m Slov\u011b, a kter\u00e9 nev\u011bsta ozna\u010duje jako horu, proto\u017ee Slovo je nejvy\u0161\u0161\u00ed podstatn\u00e1 Bo\u017e\u00ed moudrost. Nebo mluv\u00edme o \u2019v\u011bd\u011bn\u00ed ve\u010dern\u00edm\u2019, co\u017e je moudrost Bo\u017e\u00ed v jeho stvo\u0159en\u00edch, v jeho d\u00edlech a \u00fa\u017easn\u00fdch \u010dinech a to je ozna\u010dov\u00e1no jako kopec, kter\u00fd je ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e hora.\u201d[23] Po dvoj\u00ed noci je zku\u0161enost\u00ed mystika znovuzrozen\u00ed kreativn\u00edho a osv\u011btluj\u00edc\u00edho Slova v srdci du\u0161e. Jan vid\u00ed du\u0161i po uskute\u010dn\u011bn\u00e9m spojen\u00ed \u017e\u00edt Bo\u017e\u00ed \u017eivot. \u201eSmrt se zm\u011bnila v \u017eivot, \u017eivo\u010di\u0161n\u00fd \u017eivot v duchovn\u00ed.\u201d[24] Jan sleduje tuto prom\u011bnu skrze jej\u00ed \u00fa\u010dinky v mohutnostech du\u0161e, v p\u0159irozen\u00fdch touh\u00e1ch a ve v\u0161ech jej\u00edch hnut\u00edch, \u010dinnostech a n\u00e1klonnostech. De Longchamp to znovu \u0161\u0165astn\u011b formuluje: \u201eJan n\u00e1s p\u0159iv\u00e1d\u00ed do roviny milosti poskytovan\u00e9 Bo\u017e\u00ed moudrost\u00ed v pasivn\u00ed du\u0161i\u201d a uji\u0161\u0165uje n\u00e1s, \u017ee ve sv\u011bt\u011b mystiky se nem\u011bn\u00ed slovn\u00edk, ale stejn\u00e1 slova \u201ese st\u00e1vaj\u00ed Slovem Bo\u017e\u00edm a jsou p\u0159em\u011bn\u011bna v souhlasu s Moudrost\u00ed Otce.\u201d[25] Anal\u00fdza Janova my\u0161len\u00ed ukazuje na <em>sustancia<\/em> jako z\u00e1klad nov\u00e9 reinterpretace jazyka, kter\u00fd pou\u017eil k popisu du\u0161e a jej\u00edch \u010d\u00e1st\u00ed v procesu dosahov\u00e1n\u00ed spojen\u00ed s Bohem. Objev podstatn\u00e9 existence je vyvrcholen\u00edm druh\u00e9 noci. Je to sou\u010dasn\u011b p\u0159echod k t\u00e9to existenci a uv\u011bdom\u011bn\u00ed si, \u017ee tu je. Sv\u011btec m\u016f\u017ee \u0159\u00edct, \u017ee \u201educhovn\u00ed formou ducha je spojen\u00ed l\u00e1sky.\u201d[26] To je to, co \u010din\u00ed ducha duchem v nejpravdiv\u011bj\u0161\u00edm a nejz\u00e1kladn\u011bj\u0161\u00edm smyslu. Skute\u010dnost, \u017ee B\u016fh z\u016fst\u00e1v\u00e1 Bohem a st\u00e1v\u00e1 se \u010dlov\u011bkem, nach\u00e1z\u00ed v Janovi hlubok\u00e9ho a p\u016fvodn\u00edho glos\u00e1tora. V t\u00e9to <em>epistrof\u00e9<\/em> vid\u00ed uskute\u010dn\u011bn\u00ed bezprost\u0159edn\u00edho kontaktu du\u0161e s Bohem. K pochopen\u00ed \u00famyslu sv\u011btce si mus\u00edme b\u00fdt v\u011bdomi toho, \u017ee to je duch jako \u201epodstata\u201d, kter\u00fd zakl\u00e1d\u00e1 ducha jako\u017eto \u201e\u010d\u00e1st du\u0161e\u201d. Slovo <em>sustancia<\/em> se m\u016f\u017ee m\u011bnit v r\u016fzn\u00fdch kontextech. Jednou odli\u0161uje z\u00e1kladn\u00ed realitu od zd\u00e1n\u00ed, podruh\u00e9 ozna\u010duje pevnost, ve scholastick\u00e9m smyslu slova pak to, co stoj\u00ed pod akcidenty a m\u00e1 jin\u00fd druh existence, jindy charakterizuje bo\u017estv\u00ed sd\u00edlej\u00edc\u00ed se du\u0161i. St\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed v\u00fdznam\u016f vykazuje jist\u00fd druh jednoty v mnohosti, wittgensteinovskou rodinu podobnost\u00ed. I v jedin\u00e9 v\u011bt\u011b se m\u016f\u017ee objevit v\u00edce v\u00fdznam\u016f. V\u00fdznam st\u0159\u00edd\u00e1 v\u00fdznam, dokud nedojdeme k \u201e<em>sustancia<\/em> odkazuj\u00edc\u00ed kone\u010dn\u011b na horizont v\u0161ech pou\u017eit\u00ed, na jedine\u010dn\u00fd bod jazyka a existence, kde v\u0161echno \u010derp\u00e1 sv\u016fj smysl a je zako\u0159en\u011bno v bezprost\u0159edn\u00edm kontaktu Boha a du\u0161e.\u201d[27]<br \/>\nDe Longchamp na\u0161el v d\u00edlech Jana od K\u0159\u00ed\u017ee 1401 v\u00fdskyt\u016f slova <em>esp\u00edritu<\/em> nebo <em>espiritual<\/em>.[28] Ozna\u010duje vy\u0161\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti du\u0161e, m\u016f\u017ee znamenat tot\u00e9\u017e co <em>sustancia<\/em>, t\u011blesn\u00fd smysl m\u016f\u017ee b\u00fdt kvalifikov\u00e1n jako \u201educhovn\u00ed\u201d, nebo slovo <em>esp\u00edritu<\/em> m\u016f\u017ee b\u00fdt pou\u017eito pro duchovn\u00ed \u017eivot. M\u016f\u017ee ozna\u010dovat kvalitu n\u011bjak\u00e9 osoby, zp\u016fsoby komunikace nebo v \u0161ir\u0161\u00edm smyslu skupinu osob &#8211; <em>los espirituales<\/em>. Tak\u00e9 se vztahuje k my\u0161lenk\u00e1m, p\u0159edstav\u00e1m, stav\u016fm du\u0161e. Setk\u00e1v\u00e1me se s duchem textu, duchem jako protikladem k t\u011blu, s odd\u011blen\u00fdm duchem a\u0165 u\u017e bo\u017esk\u00fdm, and\u011blsk\u00fdm nebo lidsk\u00fdm. D\u016fle\u017eit\u00fdm v\u00fdznamem slova <em>esp\u00edritu<\/em> je kone\u010dn\u011b Duch svat\u00fd nebo tent\u00fd\u017e Duch, ale ch\u00e1pan\u00fd v r\u00e1mci mystick\u00e9ho spojen\u00ed: \u201eV tomto stavu nem\u016f\u017ee du\u0161e jednat, proto\u017ee za ni jedn\u00e1 a pohybuje j\u00ed Duch Svat\u00fd. Proto jsou v\u0161echny jej\u00ed \u010diny bo\u017esk\u00e9, jsou toti\u017e kon\u00e1ny Bohem.\u201d[29] Duch je ztoto\u017en\u011bn s \u201eDuchem jej\u00edho \u017denicha\u201d tak, \u017ee ztoto\u017en\u011bn\u00ed du\u0161e s Moudrost\u00ed je \u010dinem Ducha svat\u00e9ho. \u010c\u00edm d\u00e9le \u010dtete sv. Jana, t\u00edm jemn\u011bj\u0161\u00edm a propleten\u011bj\u0161\u00edm se st\u00e1v\u00e1 pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed slova <em>esp\u00edritu<\/em>, ale v\u0161echno se sb\u00edh\u00e1 tam, kde d\u00edky p\u0159\u00edtomnosti a \u010dinnosti Ducha se z <em>esp\u00edritu<\/em> st\u00e1v\u00e1 <em>sustancia<\/em>.<br \/>\nM\u016f\u017eeme ve sv\u011btcov\u011b d\u00edle naj\u00edt doklady pro podobn\u00fd proces v p\u0159\u00edpad\u011b <em>sentido<\/em>, v p\u0159\u00edpad\u011b oblasti smysl\u016f? Odpov\u011b\u010f zn\u00ed, \u017ee a\u010dkoli <em>sentido<\/em> je to posledn\u00ed, co je zahrnuto do \u0159\u00ed\u0161e <em>sustancia<\/em>, st\u00e1v\u00e1 se tak zp\u016fsobem nejm\u00e9n\u011b mnohozna\u010dn\u00fdm. P\u0159esto\u017ee Jan ukazuje neschopnost smysl\u016f ke spojen\u00ed a p\u0159etvo\u0159en\u00ed, trv\u00e1 na tom, \u017ee smysly maj\u00ed skrytou duchovn\u00ed dimenzi. De Longchamp na\u0161el 41 v\u00fdskyt\u016f slova <em>sentido<\/em>, kter\u00e9 ukazuj\u00ed, \u017ee u\u010den\u00ed Jana od K\u0159\u00ed\u017ee nen\u00ed nijak naru\u0161eno p\u0159edpokladem, \u017ee u toho, kdo dos\u00e1hl spojen\u00ed s Bohem, doch\u00e1z\u00ed k p\u0159em\u011bn\u011b smysl\u016f.[30] Jan ukazuje, jak tomu rozum\u00ed: \u201eJe zcela n\u011bco jin\u00e9ho, jestli\u017ee n\u011bjak\u00fd \u00fa\u010dinek ducha zas\u00e1hne smysly.\u201d[31] N\u011bco, co je v Aristotelov\u011b filozofii t\u011b\u017eko mysliteln\u00e9, a p\u0159esto to potvrzuje jeho z\u00e1kladn\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o jednot\u011b <em>psych\u00e9<\/em> a cel\u00e9ho \u010dlov\u011bka. Jan n\u00e1s znovu uji\u0161\u0165uje, \u017ee \u201epod pojmem <em>sentido del alma<\/em> je t\u0159eba ch\u00e1pat schopnost a s\u00edlu, kterou podstata du\u0161e vlastn\u00ed, aby c\u00edtila a okou\u0161ela p\u0159edm\u011bt duchovn\u00edch mohutnost\u00ed, \u010d\u00edm\u017e zakou\u0161\u00ed moudrost a l\u00e1sku a Bo\u017e\u00ed sd\u00edlen\u00ed.\u201d[32] V celku text\u016f t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se <em>sentido<\/em> m\u016f\u017eeme vid\u011bt v t\u00e9to v\u011bt\u011b v\u00edc ne\u017e metaforu a p\u0159ipustit, \u017ee podle Jana se <em>sentido<\/em> jist\u00fdm zp\u016fsobem p\u0159esunulo do oblasti ducha a podstaty.[33] Sv. Jan n\u00e1s d\u00e1le udivuje tvrzen\u00edm, \u017ee \u201en\u011bkdy se pomaz\u00e1n\u00ed Ducha svat\u00e9ho p\u0159el\u00e9v\u00e1 do t\u011bla a do smysl\u016f, v\u0161echny \u00fady a kosti se a\u017e do morku raduj\u00ed, ne tak slab\u011b jako obvykle, ale s pocitem velk\u00e9 slasti a sl\u00e1vy a\u017e do kone\u010dk\u016f prst\u016f.\u201d[34] M\u00e1me tu vz\u00e1jemn\u011b si odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed sensibilizaci ducha a odu\u0161evn\u011bn\u00ed smysl\u016f. Vy\u0161\u0161\u00ed mohutnosti se ukazuj\u00ed b\u00fdt \u201ehlubok\u00fdmi jeskyn\u011bmi\u201d smysl\u016f. Pro Jana to je <em>sustancia<\/em>, kter\u00e1 se vyv\u00edj\u00ed v \u010dase a v historii a odhaluje \u201evesm\u00edr \u010dlen\u011bn\u00fd podle Bo\u017e\u00ed moudrosti objeven\u00e9 v mystick\u00e9m spojen\u00ed.\u201d[35] Ve sv\u011btle mystick\u00e9ho sv\u011bdectv\u00ed zahrnuje <em>capax Dei<\/em> p\u0159i p\u0159\u00edchodu Boha, kter\u00fd se chce v plnosti darovat, ka\u017edou dimenzi lidsk\u00e9ho byt\u00ed.<\/p>\n<p><strong>Z\u00e1v\u011br<br \/>\n<\/strong><\/p>\n<p>Co jsme zde \u0159ekli, ukazuje sp\u00ed\u0161e jen sm\u011br zkoum\u00e1n\u00ed odli\u0161n\u00fdch pozic myslitel\u016f jako Pl\u00f3tinos a Jan od K\u0159\u00ed\u017ee, nen\u00ed to pokus \u0159\u00edct v t\u00e9to ot\u00e1zce posledn\u00ed slovo. Je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee kontemplace je \u00fast\u0159edn\u00edm t\u00e9matem pro oba, ale u Jana nach\u00e1z\u00edme dialogick\u00fd charakter, kter\u00fd u Pl\u00f3tina chyb\u00ed. V jednom p\u0159\u00edpad\u011b se B\u016fh s l\u00e1skou skl\u00e1n\u00ed, v druh\u00e9m je Jedno vzne\u0161en\u011b indiferentn\u00ed. Vznik\u00e1 ot\u00e1zka jestli Pl\u00f3tinovo Jedno je osobn\u00ed. O osobn\u00edm charakteru Boha, o kter\u00e9m mluv\u00ed Jan, nen\u00ed pochyb. Podle n\u011bj se nejedn\u00e1 o pouhou interpretaci zku\u0161enosti, \u017ee jde o osobn\u00ed p\u0159\u00edtomnost vypl\u00fdv\u00e1 z povahy zku\u0161enosti samotn\u00e9.<br \/>\nPro Pl\u00f3tinovo ch\u00e1p\u00e1n\u00ed kontemplace je z\u00e1kladn\u00ed, \u017ee existuje podobnost mezi lidsk\u00fdm duchem a bo\u017esk\u00fdm transcendentnem. Jeho let k Osam\u011bl\u00e9mu bere energii z <em>er\u00f3tu<\/em>, kter\u00fd sm\u011b\u0159uje vzh\u016fru. Pro Jana roztr\u017eka mezi du\u0161\u00ed a P\u0159edm\u011btem jej\u00ed touhy znamen\u00e1 tolik co propast mezi Stvo\u0159itelem a stvo\u0159en\u00edm, mezi h\u0159\u00ed\u0161n\u00edkem a Vykupitelem, propast, kterou lze p\u0159ekonat jedin\u011b nov\u00fdm stvo\u0159en\u00edm, p\u0159etvo\u0159en\u00edm \u010dlov\u011bka. Pl\u00f3tinos vysv\u011btluje <em>gn\u00f3thi seauton<\/em> jako v\u00fdzva navr\u00e1tit se k tomu, co je \u010dlov\u011bku skute\u010dn\u011b vlastn\u00ed pro jeho podobnost s bo\u017esk\u00fdm. Znalost sebe sama m\u00e1 u Jana t\u011b\u017ei\u0161t\u011b v nezaslou\u017eenosti bo\u017esk\u00e9 l\u00e1sky a v p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee d\u0159\u00edve ne\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 hledat, je s\u00e1m nalezen. Nen\u00ed jasn\u00e9 jak\u00fd je pro Pl\u00f3tina vztah mezi p\u0159\u00edtomnost\u00ed bo\u017esk\u00e9ho v imanenci a setk\u00e1n\u00ed s bo\u017esk\u00fdm v jeho transcendenci. Je transcendence zalo\u017eena pouze na objevov\u00e1n\u00ed imanentn\u00edho, nebo existuje ext\u00e1ze, kter\u00e1 p\u0159iv\u00e1d\u00ed subjekt k jak\u00e9musi p\u0159\u00edm\u00e9mu odhalen\u00ed Jednoho? Naproti tomu v Janov\u011b obrazu je mo\u017enost sjednocen\u00ed obsa\u017eena. Vid\u011bli jsme, \u017ee <em>sustancia<\/em> v sob\u011b zahrnuje aktivaci\u201d, kter\u00e1 odhaluje ur\u010ditou bezprost\u0159edn\u00ed neuv\u011bdom\u011blou jednotu s Bohem. Je to jak\u00e1si znalost Boha ani\u017e ho zn\u00e1me tak, jak je v n\u00e1s p\u0159\u00edtomen.<br \/>\nDost\u00e1v\u00e1me se na m\u00e9n\u011b kontroverzn\u00ed p\u016fdu, kdy\u017e \u0159ekneme, \u017ee filozof se mus\u00ed vzd\u00e1t \u201emnoha skv\u011bl\u00fdch v\u011bc\u00ed\u201d, pokud chce tan\u010dit kolem \u201epo\u010d\u00e1tku\u201d, mo\u017enost vz\u00edt sebou do \u0159\u00ed\u0161e kontemplace smyslov\u00fd sv\u011bt nep\u0159ich\u00e1z\u00ed v \u00favahu. Jan naopak oslavuje objev toho, \u017ee \u201ev\u0161e je m\u00e9 a pro m\u011b\u201d. To je zalo\u017eeno na snoubeneck\u00e9m vztahu s Bohem, kter\u00fd umo\u017e\u0148uje o\u010di\u0161t\u011bn\u00e9mu \u010dlov\u011bku znovuobjevit v\u0161echny v\u011bci v Bohu, kde se nach\u00e1zej\u00ed vynikaj\u00edc\u00edm zp\u016fsobem a p\u0159itom se zachov\u00e1n\u00edm vlastn\u00ed konkr\u00e9tnosti a jednotlivosti. Tento kontrast jasn\u011b vyvst\u00e1v\u00e1 v roli hmoty, zejm\u00e9na kdy\u017e se proud <em>ducha<\/em> vl\u00e9v\u00e1 do t\u011bla tak, \u017ee \u010dlov\u011bk ve sv\u00e9m hmotn\u00e9m t\u011ble zjevuje nekone\u010dnou m\u00edru Bo\u017e\u00ed obsa\u017enosti. Nen\u00ed um\u011bl\u00e9 roz\u0161\u00ed\u0159it Janovo p\u0159etrv\u00e1n\u00ed v\u0161ech v\u011bc\u00ed na prom\u011bn\u011bn\u00e9ho <em>z\u00f3on politikon<\/em>, zat\u00edmco do sebe pohrou\u017een\u00fd poutn\u00edk Absolutna je izolov\u00e1n pr\u00e1v\u011b sv\u00fdm \u00fasil\u00edm nal\u00e9zt v sob\u011b sd\u00edlen\u00ed sv\u00e9 osam\u011blosti s Osam\u011bl\u00fdm. Nebezpe\u010d\u00edm vyprazd\u0148ov\u00e1n\u00ed je ztr\u00e1ta samotn\u00e9ho subjektu.<br \/>\nA kone\u010dn\u011b m\u00e1 rozd\u00edl, kter\u00fd nach\u00e1z\u00edme mezi Pl\u00f3tinem a Janem od K\u0159\u00ed\u017ee, v\u00fdznam pro Boche\u0144sk\u00e9ho z\u00e1kladn\u00ed antropologickou ot\u00e1zku, ot\u00e1zku po vztahu t\u011bla a du\u0161e. Jan\u016fv pohled d\u00e1v\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ednost Aristotelov\u011b d\u016frazu na jednotu <em>psych\u00e9<\/em> a cel\u00e9ho \u010dlov\u011bka, t\u011bla a du\u0161e. P\u0159esto odvrac\u00ed mo\u017en\u00e9 tragick\u00e9 d\u016fsledky Aristotelova p\u0159\u00edstupu t\u00edm, \u017ee spolu s platoniky podr\u017euje p\u0159e\u017eit\u00ed ducha, ale tak aby byla sou\u010dasn\u011b zachov\u00e1na celistvost \u010dlov\u011bka po smrti. To bude vy\u017eadovat p\u0159em\u011bnu, jej\u00ed\u017e z\u00e1vdavek Jan postihuje \u00fa\u010dast\u00ed t\u011bla na radosti kontemplace.<\/p>\n<p><em>19.12.1996<br \/>\n<\/em><\/p>\n<p>Bibliografick\u00e1 pozn\u00e1mka:*<br \/>\n<em>Plato<\/em>, Oxford Classical Texts, vyd. Burnet, Oxford University Press, 1900-7. Odkazy jsou na Stephanovo \u010d\u00edslov\u00e1n\u00ed.<br \/>\n<em>Plotini Opera<\/em>, vyd. P.Henry a H.-R.Schwyzer, Oxford University Press, 1964-1983.<br \/>\nSt. John of the Cross: <em>The Collected Works<\/em>, p\u0159el. K. Kavanagh &amp; O. Rodriguez, London, 1964. Dvakr\u00e1t nebo t\u0159ikr\u00e1t jsem text lehce pozm\u011bnil.<\/p>\n<div>\n<hr \/>\n<div>[1] Viz <em>De anima<\/em> 412a-413a.<\/div>\n<div>[2] Ibid.<\/div>\n<div>[3] <em>Enneady<\/em> III, 4 (15) 3. Jako vynikaj\u00edc\u00ed \u00favod viz Elmer O\u00b4 BRIEN, <em>The Essential Plotinus<\/em>, Hackett Publishing Co., Indianapolis, 1964.<\/div>\n<div>[4] <em>Faid\u00f3n<\/em> 79c.<\/div>\n<div>[5] <em>Enneady<\/em> VI, 9 (9)8.<\/div>\n<div>[6] Ibid.<\/div>\n<div>[7] Max HUOT DE LONGCHAMP, <em>Lecture de Jean de la Croix<\/em>, Theologie Historique 62, Beauchesne, Paris, 1981, s. 37.<\/div>\n<div>[8] Ibid., s. 39.<\/div>\n<div>[9]<em> Duchovn\u00ed p\u00edse\u0148<\/em>, 32.4.<\/div>\n<div>[10] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 1.29.<\/div>\n<div>[11] DE LONGCHAMP, op. cit., s. 43.<\/div>\n<div>[12] <em>V\u00fdstup na horu Karmel<\/em>, 2.12.1.<\/div>\n<div>[13] Ibid., 2.17.4.<\/div>\n<div>[14] Ibid. 3.22.4.<\/div>\n<div>[15] <em>Temn\u00e1 noc<\/em>, 1.8.1.<\/div>\n<div>[16] tj. \u201erozum, pam\u011b\u0165, v\u016fle\u201c<\/div>\n<div>[17] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 1.12.<\/div>\n<div>[18] Ibid., 1.14.<\/div>\n<div>[19] <em>Duchovn\u00ed p\u00edse\u0148<\/em>, 7.9.<\/div>\n<div>[20] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 1.12.<\/div>\n<div>[21] DE LONGCHAMP, op.cit., s. 54.<\/div>\n<div>[22] Ibid., s. 55.<\/div>\n<div>[23] <em>Duchovn\u00ed p\u00edse\u0148<\/em>, 35.6.<\/div>\n<div>[24] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 1.12.<\/div>\n<div>[25] DE LONGCHAMP, op. cit., s. 55n.<\/div>\n<div>[26] <em>Temn\u00e1 noc<\/em>, 2.3.3.<\/div>\n<div>[27] DE LONGCHAMP, op.cit., s. 62.<\/div>\n<div>[28] Ibid., s. 62nn.<\/div>\n<div>[29] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 1.4.<\/div>\n<div>[30] DE LONGCHAMP, op.cit., s. 74-81.<\/div>\n<div>[31]<em> \u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 2.14.<\/div>\n<div>[32] Ibid., 3.69.<\/div>\n<div>[33] Viz K.RAHNER, \u201eThe spiritual Senses according to Origen\u201c, <em>Theological Investigations<\/em>, Darton, Longmann &amp; Todd, London, 1979, s. 81nn.<\/div>\n<div>[34] <em>\u017div\u00fd plamen l\u00e1sky<\/em>, 2.22.<\/div>\n<div>[35] DE LONGCHAMP, op.cit., s. 78.<\/div>\n<div>* \u010cesk\u00fd p\u0159eklad citovan\u00fdch d\u011bl byl po\u0159\u00edzen podle t\u011bchto anglick\u00fdch verz\u00ed.<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>Z\u00e1v\u011br p\u0159edn\u00e1\u0161ky irsk\u00e9ho teologa a filozofa Nicholase Maddenao n\u011bkter\u00fdch sty\u010dn\u00fdch bodech mezi cestou filozofick\u00e9ho pozn\u00e1n\u00ed a t\u00e9maty karmelit\u00e1nsk\u00e9 mystick\u00e9 tradice. Tento p\u0159\u00edsp\u011bvek obsahuje n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1sti p\u0159edn\u00e1\u0161ky: \u010clov\u011bk Z\u00e1v\u011br<\/p>\n","protected":false},"author":6,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[4],"tags":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/21"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/6"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=21"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/21\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":4781,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/21\/revisions\/4781"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=21"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=21"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=21"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}