{"id":219,"date":"2007-05-11T10:24:22","date_gmt":"2007-05-11T09:24:22","guid":{"rendered":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/?p=219"},"modified":"2012-01-26T20:05:19","modified_gmt":"2012-01-26T19:05:19","slug":"chvala-nicoty-iii","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/?p=219","title":{"rendered":"Chv\u00e1la nicoty III."},"content":{"rendered":"<p><em>(pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Ch. Bobina)<br \/>\n<\/em><\/p>\n<p>Co v\u00edc dodat: m\u016fj \u017eivot mi unik\u00e1. Nedostihuji ho ne\u017e sob\u011b nep\u0159\u00edtomen. V jasnosti my\u0161len\u00ed, je\u017e je zcela indiferentn\u00ed v\u016f\u010di m\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. V \u010distot\u011b pohledu zcela indiferentn\u00edho v\u016f\u010di m\u00fdm touh\u00e1m. M\u016fj \u017eivot ko\u0161at\u011b vzkv\u00e9t\u00e1 jen ode mne vzd\u00e1len. Kdy\u017e vstupuji do sv\u011bta, odtrh\u00e1v\u00e1m se od n\u011bj. Kdy\u017e kontempluji nebe, znovu ho nal\u00e9z\u00e1m. <!--more-->Nebe viditeln\u00e9, mod\u0159\u00ed a zlatem malovan\u00e9. Jeho nebesk\u00e1 sv\u011btla jsou rukopisem l\u00e1sky. L\u00e1sky, kter\u00e1 nevlastn\u00ed. L\u00e1sky, kter\u00e1 nen\u00ed chtiv\u00e1. L\u00e1sky, kter\u00e1 po v\u00e1s nechce, ne\u017e abyste byli zde. Kter\u00e1 zat\u00edmco proch\u00e1z\u00ed kolem, obda\u0159uje v\u00e1s v\u011b\u010dnost\u00ed. Ka\u017ed\u00e9 nebe m\u00e1 sv\u00e9 odst\u00edny, ka\u017ed\u00e9 p\u00edsmeno v rukopise m\u00e1 svou chv\u00edli. Ve skute\u010dnosti nejsou adresov\u00e1na mn\u011b. Pomalu je pro\u010d\u00edt\u00e1m. A ve\u010der je zase vr\u00e1t\u00edm zp\u011bt. Sta\u010d\u00ed v\u00e1m takov\u00e1to odpov\u011b\u010f? Vysta\u010d\u00edte si s c\u00edpkem modr\u00e9ho nebe? Boj\u00edm se, \u017ee se dost\u00e1v\u00e1m mimo va\u0161e t\u00e9ma. Nerozum\u00edm zcela va\u0161\u00ed ot\u00e1zce. Pro\u010d by na\u0161e dny m\u011bly m\u00edt zapot\u0159eb\u00ed n\u011bjak\u00e9ho smyslu? Abychom je zachr\u00e1nili? Ale ony to p\u0159ece nepot\u0159ebuj\u00ed. Na\u0161e \u017eivoty nejsou zmarn\u011bn\u00e9, jsou od po\u010d\u00e1tku ztr\u00e1cen\u00e9, okam\u017eik za okam\u017eikem n\u00e1m unikaj\u00ed. Jedno slovo mi ve va\u0161em listu vad\u00ed. Slovo \u201esmysl\u201c. Dovolte mi, abych je smazal. Pohle\u010fte, co se nyn\u00ed stalo s va\u0161\u00ed ot\u00e1zkou, jak dob\u0159e te\u010f zn\u00ed. Lehce a svi\u017en\u011b: Co v\u00e1m d\u00e1v\u00e1 \u017eivot? Nyn\u00ed je odpov\u011b\u010f snadn\u00e1: v\u0161e. V\u0161echno, co nejsem j\u00e1 s\u00e1m a co mi d\u00e1v\u00e1 sv\u011btlo. V\u0161echno, co nev\u00edm a co o\u010dek\u00e1v\u00e1m. O\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed je jako prost\u00fd kv\u011bt. Ra\u0161\u00ed na okraj\u00edch \u010dasu. Je chudi\u010dk\u00fd a uzdravuje ze v\u0161ech chorob. \u010cas o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed je osvobozuj\u00edc\u00ed. P\u016fsob\u00ed v n\u00e1s bez na\u0161eho v\u011bdom\u00ed. \u017d\u00e1d\u00e1 jen, abychom ho nechali p\u016fsobit, pot\u0159ebnou dobu, b\u011bhem noc\u00ed, jich\u017e m\u00e1 zapot\u0159eb\u00ed. Jist\u011b jste si toho v\u0161iml: na\u0161e o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed \u2013 na l\u00e1sku, na jaro, na odpo\u010dinek \u2013 b\u00fdvaj\u00ed spln\u011bna neo\u010dek\u00e1van\u011b. Jako by to, v co jsme doufali bylo v\u017edy ne\u010dekan\u00e9. Jako by vzorec o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed v\u017edy obsahoval ono nep\u0159edpokl\u00e1dan\u00e9, nedoufan\u00e9. Ne\u010dekat nic, jen ne\u010dekan\u00e9. Toto pozn\u00e1n\u00ed ke mn\u011b dolehlo zdaleka. V\u011bd\u011bn\u00ed, kter\u00e9 nen\u00ed v\u011bd\u011bn\u00edm, ale d\u016fv\u011brou, \u0161epotem, p\u00edsn\u00ed. Dostalo se mi ho od m\u00e9ho jedin\u00e9ho u\u010ditele, kter\u00e9ho jsem kdy m\u011bl: stromu. Ze \u0161elestu podve\u010dern\u00edch strom\u016f. U\u010d\u00edm se jako oni p\u0159ij\u00edmat ka\u017ed\u00fd okam\u017eik jako chv\u00edli mo\u017en\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Ho\u0159kost de\u0161t\u011b, bl\u00e1znovstv\u00ed slunce, v\u0161\u00edm se syt\u00ed. O nic se nestaraj\u00ed a p\u0159edev\u0161\u00edm ne o smysl. O\u010dek\u00e1vaj\u00ed, radostn\u011b a chv\u011bjiv\u011b. St\u00e1le. Na n\u00e1s je vlo\u017eeno b\u0159emeno sv\u011bta. Na n\u00e1s z\u00e1le\u017e\u00ed, zda vyhasne \u010di bude \u017ehnout plamenem. Z\u00e1vis\u00ed na sem\u00e9nku ticha, na pozlacen\u00e9m sm\u00edtku \u2013 na vroucnosti na\u0161eho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. Strom vyza\u0159uje zelen. Tv\u00e1\u0159 m\u00e1 zalitu sluncem. To mu ka\u017ed\u00fd den zcela sta\u010d\u00ed. Ba je to velkolep\u00e9. Vid\u011bt, k\u00fdm je. B\u00fdt t\u00edm, co vid\u00ed. Ztr\u00e1cet se v knih\u00e1ch \u010di v lese. P\u0159\u00edroda pohlt\u00ed knihu. Tr\u00e1va p\u0159eroste my\u0161lenku. Zele\u0148 do sebe vs\u00e1kne inkoust. Proj\u00edt n\u011bjakou kon\u010dinou je jako na\u010derpat l\u00e1sku. Jsme prom\u011bn\u011bni t\u00edm, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00edme. Krajina proud\u00ed na\u0161\u00edm nitrem. V\u00edtr pronik\u00e1 do na\u0161\u00ed krve. Nebe nach\u00e1z\u00ed cestu k na\u0161emu srdci. Pozorujeme pt\u00e1ky poletuj\u00edc\u00ed v ko\u0161at\u00e9 korun\u011b stromu. Volaj\u00ed na sebe a odpov\u00eddaj\u00ed si navz\u00e1jem, st\u00edn tvo\u0159\u00ed skvrny na jejich zob\u00e1c\u00edch. Mal\u00ed prosebn\u00edci pln\u00ed radosti, ukryti v kr\u00e1lovsk\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Vezm\u011bme do prst\u016f vyschl\u00e9 t\u011blo mot\u00fdla, je\u017e ulp\u011blo na listu moru\u0161e. Um\u011bn\u00ed ch\u016fze je um\u011bn\u00edm kontemplace. Zpo\u010d\u00e1tku pozorujeme, co p\u0159i cest\u011b potk\u00e1v\u00e1me, ne\u017e se t\u00edm za\u010dneme st\u00e1vat. Nejsme ne\u017e prosv\u011btlen\u00fdm p\u0159ejit\u00edm krajiny. Jen jsme, sebou sam\u00fdmi, mrtv\u00fdm mot\u00fdlem, jeho\u017e v\u00edtr prom\u011b\u0148uje v prach. U\u017e nebojujeme se vzduchem a jeho pr\u00e1zdnem, s and\u011bly v pr\u00e1zdnot\u011b. Jsme jako v p\u0159\u00edb\u011bhu, je\u017e matka vypr\u00e1v\u00ed d\u00edt\u011bti: \u201eKdy\u017e mi bylo tolik rok\u016f jako tob\u011b, byla jsem tak mali\u010dk\u00e1, \u017ee v\u00edtr m\u011b v jednom rozhn\u011bvan\u00e9m dni nadzvihl a odnesl hodn\u011b daleko, s m\u00fdm \u010derven\u00fdm de\u0161tn\u00edkem, \u010derven\u00fdm jako jsou beru\u0161ky, \u010derven\u00fdm jako slovo pln\u00e9 l\u00e1sky, l\u00e1sko moje.\u201c Sv\u011b\u0159eni v\u011btru jsme v nejlep\u0161\u00edch rukou, nevinn\u00e9 nicoty ka\u017edodennosti. Odn\u00e1\u0161eni pry\u010d, opu\u0161t\u011bni, znova uchopov\u00e1ni. Co dal\u0161\u00edho? Pr\u00e1ce: nicota. My\u0161len\u00ed: je ni\u010d\u00edm. Sv\u011bt: je ni\u010d\u00edm. Psan\u00ed, kter\u00e9 je prac\u00ed, my\u0161len\u00edm, sv\u011btem: nicota. Z\u016fst\u00e1v\u00e1 l\u00e1ska, kter\u00e1 n\u00e1s pozdvihuje z toho v\u0161eho, ani\u017e by n\u00e1s z n\u011b\u010deho zachra\u0148ovala. Samota v n\u00e1s v\u011bz\u00ed jako ost\u0159\u00ed hluboce vra\u017een\u00e9 do t\u011bla. Nem\u016f\u017eeme je vyjmout, ani\u017e bychom si zp\u016fsobili okam\u017eitou smrt. L\u00e1ska samotu neru\u0161\u00ed. Vede ji k dokonalosti. D\u00e1v\u00e1 j\u00ed v\u0161echen prostor, aby \u017ehnula. L\u00e1ska ne\u017e nic ne\u017e toto \u017ehnut\u00ed, a\u017e do b\u011blostn\u00e9 sv\u011btlosti plamene. Jako sv\u011btlina uprost\u0159ed krve. Jako sv\u011btlo uprost\u0159ed d\u00fdch\u00e1n\u00ed. Nic v\u00edc. A p\u0159esto se mi zd\u00e1, \u017ee cel\u00fd \u017eivot by se stal leh\u010d\u00edm, kdyby se p\u0159iklonil k t\u00e9to nicot\u011b. Lehk\u00fdm, snadn\u00fdm: l\u00e1ska neodsouv\u00e1 do st\u00ednu, co miluje. Nezasti\u0148uje, proto\u017ee se nesna\u017e\u00ed chopit. Dot\u00fdk\u00e1 se, ani\u017e by se zmoc\u0148ovala. Dovoluje odch\u00e1zet a p\u0159ich\u00e1zet zp\u011bt. D\u00edv\u00e1 se, jak krok za krokem se druh\u00fd vzdaluje, tak ti\u0161e, \u017ee nesly\u0161\u00edme vyhas\u00ednat zvuk jeho krok\u016f v d\u00e1lce: oslava nepatrn\u00e9ho, chv\u00e1la slab\u00e9ho. L\u00e1ska p\u0159ich\u00e1z\u00ed, l\u00e1ska odch\u00e1z\u00ed. Podle sv\u00e9ho, nikdy ne podle na\u0161eho rytmu. Aby p\u0159i\u0161la, \u017e\u00e1d\u00e1 si cel\u00e9 nebe, celou zemi, cel\u00fd jazyk. Nesnesla by omezen\u00ed na jeden ur\u010dit\u00fd smysl. Neum\u011bla by se spokojit se \u0161t\u011bst\u00edm. L\u00e1ska je svoboda. Svoboda a \u0161t\u011bst\u00ed nejdou dohromady. Svoboda se nech\u00e1v\u00e1 r\u00e1da doprov\u00e1zet radost\u00ed. Radost je jako sv\u011bteln\u00e9 schodi\u0161t\u011b na\u0161eho srdce. Vede vysoko nad n\u00e1s, vysoko nad sebe samu: tam, kde nelze uchopit ne\u017e neuchopiteln\u00e9. Ano, u\u017e d\u00e1vno tu nen\u00ed odpov\u011b\u010f, jen zp\u011bv. Ale copak se lze pt\u00e1k\u016f pt\u00e1t na d\u016fvod jejich zp\u011bvu?<\/p>\n<div align=\"center\">* * *<\/div>\n<p><em>pozn. p\u0159ekladatele: <\/em><\/p>\n<p><em>Pokud v\u00e1s tento text pon\u011bkud zm\u00e1tl, p\u0159ipom\u00edn\u00e1me, \u017ee jde o um\u011bleckou pr\u00f3zu a nikoliv o teologick\u00fd trakt\u00e1t. Dovol\u00edme si p\u0159ipojit je\u0161t\u011b n\u011bkolik citac\u00ed z p\u0159edmluvy Maria Bertina v italsk\u00e9m vyd\u00e1n\u00ed d\u00edla (Ch. Bobin, Elogio del nulla, Troina, Servitium 2006), kter\u00e9 snad mohou poslou\u017eit k lep\u0161\u00edmu uchopen\u00ed tohoto pozoruhodn\u00e9ho textu.<\/em><\/p>\n<p><em><br \/>\n\u201eKdy\u017e milujeme, p\u0159ekvapen\u011b zji\u0161\u0165ujeme, \u017ee nejsme ni\u010d\u00edm.\u201c Ch.B.<\/em><\/p>\n<p><em>\u201eMluv\u00edm ve jm\u00e9nu nejmen\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed. Sna\u017e\u00edm se jim naslouchat. Nesn\u00edm o usm\u00ed\u0159en\u00e9m sv\u011bt\u011b. Takov\u00fd sv\u011bt by byl mrtev. \/\u2026\/ Nehled\u00e1m pokoj, ale radost, a v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee abych ji nalezl, je t\u0159eba ji hledat kdekoliv, ne\u00fanavn\u011b, a nejl\u00e9pe uprost\u0159ed b\u011b\u017en\u00e9ho \u017eivota.\u201c (Ch.B., Autoportr\u00e9t). <\/em><\/p>\n<p><em>\u017divot nepot\u0159ebuje, abychom mu p\u0159ipisovali dal\u0161\u00ed v\u00fdznamy. S\u00e1m se d\u011bje v prost\u00e9m \u017eit\u00ed, je stravov\u00e1n jako sv\u00edce, tak jako r\u016f\u017ee mystika Angela Silesia, kter\u00e1 nepot\u0159ebuje d\u016fvody, aby vykvetla. D\u016fvodem na\u0161eho \u017eivota je \u017eivot. \u017divot s\u00e1m n\u00e1m nab\u00edz\u00ed v\u0161e. V\u0161e, co nejsme my, v\u0161e, co nezn\u00e1me a co kdesi o\u010dek\u00e1v\u00e1, ne\u010dekan\u00e9. Sv\u011btlo, kter\u00e9 si pror\u00e1\u017e\u00ed cestu tmou, kter\u00e9 nen\u00ed tmou obsa\u017eeno, av\u0161ak pot\u0159ebuje ji, aby mohlo b\u00fdt zjevn\u00e9.<br \/>\nL\u00e1sce nem\u016f\u017eeme napomoci tak, \u017ee ji p\u0159izp\u016fsob\u00edme na\u0161im pl\u00e1n\u016fm, ale \u017ee j\u00ed dovol\u00edme, aby se \u0161\u00ed\u0159ila, aby v\u0161e u\u010dinila jedn\u00edm skrze plameny sv\u00e9ho \u017ehnut\u00ed.<\/em><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>(pokra\u010dov\u00e1n\u00ed textu Ch. Bobina) Co v\u00edc dodat: m\u016fj \u017eivot mi unik\u00e1. Nedostihuji ho ne\u017e sob\u011b nep\u0159\u00edtomen. V jasnosti my\u0161len\u00ed, je\u017e je zcela indiferentn\u00ed v\u016f\u010di m\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. V \u010distot\u011b pohledu zcela indiferentn\u00edho v\u016f\u010di m\u00fdm touh\u00e1m. M\u016fj \u017eivot ko\u0161at\u011b vzkv\u00e9t\u00e1 jen ode mne vzd\u00e1len. Kdy\u017e vstupuji do sv\u011bta, odtrh\u00e1v\u00e1m se od n\u011bj. Kdy\u017e kontempluji nebe, znovu ho [&hellip;]<\/p>\n","protected":false},"author":3,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[5],"tags":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/219"}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/3"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=219"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/219\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":4299,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/219\/revisions\/4299"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=219"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=219"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.cestanahoru.org\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=219"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}