Karmel Edith Steinové

hned po bl. Marjam na Karmelu slavíme další zvláštní památku, tentokrát jedné z Božích milostí, které se dostalo v modlitbě naší svaté matce Terezii. 27. srpna si tedy připomínáme událost, kterou Terezie v Knize života 29,13 popsala takto:

„Spatřila jsem anděla po své levé straně, který měl tělesnou podobu. Takto se vídají andělé jen zřídkakdy. Mně se jich zjevilo několik, avšak vídala jsem je vždy takovým způsobem, jak jsem to vylíčila u předešlého vidění. … Nebyl nijak veliký, spíše malý a velmi krásný: jeho tvář žhnula, takže se zdálo, že je to jeden z oněch vznešených duchů, kteří se zcela stravují láskou; myslím, že se nazývají cherubové. …

Onen cherubín držel v ruce dlouhé zlaté kopí, na jehož železném hrotu vyšlehoval plamen, jak se mi zdálo. Měla jsem dojem, že mi jím vícekrát proklál srdce a strhl je hluboko do útrob; když pak kopí vytrhával, zdálo se mi, že mi je vyrve ven, ponechávaje mne ve výhni lásky. Mučivá palčivost rány byla tak živá, že se mi draly přes rty vzlyky, o nichž jsem se už zmínila, avšak zároveň tak sladká, že mi bránila toužit, aby skončila a abych hledala nějaké jiné rozptýlení leč v Bohu…“

Pro ty, kdo by si chtěli vychutnat španělský originál a případně ho srovnat s překladem J. Koláčka SJ, připojujeme:

„Vi a mi lado a un ángel que se hallaba a mi izquierda, en forma humana. Confieso que no estoy acostumbrada a ver tales cosas, excepto en muy raras ocasiones. Aunque con frecuencia me acontece ver a los ángeles, se trata de visiones intelectuales, como las que he referido más arriba . . . El ángel era de corta estatura y muy hermoso; su rostro estaba encendido como si fuese uno de los ángeles más altos que son todo fuego. Debía ser uno de los que llamamos querubines . . . Llevaba en la mano una larga espada de oro, cuya punta parecía un ascua encendida. Me parecía que por momentos hundía la espada en mi corazón y me traspasaba las entrañas y, cuando sacaba la espada, me parecía que las entrañas se me escapaban con ella y me sentía arder en el más grande amor de Dios. El dolor era tan intenso, que me hacía gemir, pero al mismo tiempo, la dulcedumbre de aquella pena excesiva era tan extraordinaria, que no hubiese yo querido verme libre de ella.“

společně se závěrečnou modlitbou dnešního dne v karmelitánském breviáři:

Všemohoucí Bože, ty jsi naši svatou matku Terezii, obdivuhodně zapálil ohněm své lásky a dal jsi jí sílu, aby pro tvé jméno vykonala veliké dílo; dopřej nám na její přímluvu, abychom vnitřně zakoušeli sílu tvé lásky, aby nás stále podněcovala k velkodušným skutkům pro tebe. Skrze tvého Syna…

Tento příspěvek byl publikován dne 25. 8. 2008 (Pondělí) v 19.11 v rubrice Karmelitánská témata. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .