Karmel Edith Steinové » Jak meditovat

Základní pedagogické rady pro modlitbu podle Terezie od Ježíše

C 26,1-2: Uvedení do modlitby a výchova k přítomnosti
1. Nuže, vraťme se k naší ústní modlitbě, aby se konala tak, že aniž si to uvědomíme, nám Bůh dá všechno rázem a – jak jsem řekla – abychom se modlily, jak je to správné.
Zpytování svědomí a úkon kajícnosti a pokřižovat se, to už se ví, že má být jako první.
Snažte se pak, dcero, jelikož jste sama, mít společnost. A čí (společnost) bude lepší než našeho Mistra, jenž učil modlitbě, kterou právě pronášíte? Zpřítomněte si (representad) u sebe samotného Pána, a hleďte, s jakou láskou a pokorou vás učí; a věřte mi, pokud jen můžete, nebuďte bez tak dobrého přítele. Zvyknete-li si jej mít vedle sebe, a on uvidí, že to děláte s láskou a že se snažíte ho uspokojit, nebudete jej moci – jak se říká – od sebe odehnat; nikdy vám nebude chybět; pomůže vám ve všech vašich trápeních; budete ho mít všude: myslíte, že takový přítel po boku je málo?
2. Ó, sestry, vy, které nemůžete mnoho přemítat rozumem ani nemůžete na nic myslet bez roztržitostí, zvykněte si na to, zvykněte si! Podívejte, já vím, že to můžete dělat, neboť jsem strávila mnoho let tímto trápením, že jsem nemohla zklidnit myšlenku na jedinou věc – a to je velmi veliké (trápení) – avšak vím, že nás Pán neponechá tak opuštěné, aby nám nedělal společnost, dospějeme li s pokoru k tomu, abychom jej o to prosily; a nebudeme-li z toho moci vyjít za jediný rok, ať je to za víc. Kéž nás nemrzí čas, který se stráví tak dobře. Kdo nás honí? Říkám to ohledně toho, že si na to můžeme navyknout, a usilovat se být vedle tohoto opravdového Mistra.


C 26,3: Výchova ke kontemplativnímu pohledu

3. Nuže, nežádám vás, abyste o něm přemýšlely ani abyste si dělaly pojmy a tvořily svým rozumem kdovíjak velké a jemné úvahy; nežádám vás, leč abyste na něj hleděly. Vždyť kdo vám brání, abyste obracely oči své duše – byť by to bylo jen na chvilku, nemůžete-li víc – k tomuto Pánovi? Nuže, můžete hledět na velmi ošklivé věci; a nemohly byste se dívat na nejkrásnější věc, kterou si lze představit? Vždyť váš Snoubenec, dcery, z vás nikdy nespouští své oči; mnohokrát strpěl tisíce ošklivých věcí a odpor vůči sobě a stejně to nestačilo, aby se na vás přestal dívat; a znamená (opravdu) tak mnoho abyste občas odvrátily své oči od těchto vnějších věcí a pohlédly na něj? Hleďte, že neočekává nic jiného, jak to říká snoubence, leč že na něj budeme hledět. Když budete chtít, najdete ho. Tolik si cení, abychom k němu obrátily pohled, že nebude šetřit své námahy.


C 26,4-5: Výchova k citovému realismu

4. Tak, jako se říká, že se má ke svému manželovi chovat žena, aby byla dobře provdána, že (totiž) když je smutný, má se i ona projevovat smutně, a když (on) má radost, ona, i kdyby nebyla, (má být také) radostná – pohleďte, z jaké podřízenosti jste se, sestry, osvobodily – se k nám opravdu a bez přetvářky, chová Pán: je to on, kdo se podřizuje, a chce, abyste vy byly paní, a on aby byl vám po vůli. Jste-li radostné, hleďte na něj (jako na) vzkříšeného; vždyť jen samotná představa, jak vystoupil z hrobu, vás rozradostní. Ovšem s jakým jasem a s jakou krásou! S jakým majestátem, jak vítězný, jak radostný! Jako ten, kdo se vrátil z bitvy, kde získal velké království, které chce cele pro vás, a sebe s ním. Nuže, je (to) mnoho, když k tomu, který vám tolik dává, jednou obrátíte své oči, abyste na něj pohlédly?
5. Trápíte-li se nebo jste-li smutné, hleďte na něj cestou do zahrady [= Getsemanské]: jak velká byla sklíčenost, kterou nesl ve své duši, vždyť ačkoli je trpělivost sama, mluví o ní a stěžuje si na ni. Nebo na něj hleďte (jako na) přivázaného u sloupu, plného bolestí, s tělem na kousky, jak moc vás miluje, v tolikerém utrpení, pronásledovaný jedněmi, poplivaný druhými, zapřený svými přáteli, od nich opuštěný, bez kohokoli, kdo by se ho zastal, zmrzlý zimou a v naprosté osamělosti; takže se hned tím, hned oním můžete utěšit. Nebo na něj hleďte (jako na) obtíženého křížem, že ho nenechají ani nadechnout. On na vás pohlédne tak krásnýma a soucitnýma očima, plnýma slz, a zapomene na své bolesti, aby utěšil vaše, jen proto, že se přicházíte utěšit k němu a obracíte hlavu, abyste na něj hleděly.


C 26,6: Výchova k rozmlouvání
6. „Ó, Pane světa, můj opravdový Snoubenče!“ – můžete mu říci, když se vaše srdce rozněžnilo při tomto pohledu na něj, takže na něj chcete nejen hledět, nýbrž že vás bude těšit s ním rozmlouvat, (ovšem) ne složitými modlitbami, nýbrž z lítosti svého srdce, čehož si on velmi cení – „Jste v takové nouzi, můj Pane a mé dobro, že chcete připustit tak ubohou společnost jako je ta moje, a vidím ve vašem obličeji, že jste se mnou utěšil? Nuže, jak je možné, Pane, že vás nechávají samotného andělé a že vás dokonce neutěší váš Otec? Je-li tomu tak, Pane, že to vše chcete snášet kvůli mně, čím je to, co snáším já kvůli Vám? Nač si stěžuji? Nyní se tak stydím, když jsem vás takto viděla, že chci, Pane, snést všechna strádání, která na mne přijdou, a považovat je za velké dobrodiní, neboť vás mohu (alespoň) v něčem napodobit. Půjdeme spolu, Pane; kdekoli budete, musím jít (i já); co snesete (Vy), musím snést (i já).“


C 26,10: Výchova k naslouchání
10. Velkým prostředkem je také vzít si dobrou knihu v lidovém jazyce, abychom usebraly mysl, abychom se dobře modlily ústně a pomalounku (na to) navykali duši laskáním i lstí, abychom ji nevyděsily. Představte si, že je to mnoho let, co (snoubenka) opustila svého snoubence, a aby se chtěla vrátit do jeho domu, je zapotřebí umět velmi dobře vyjednávat, neboť takoví jsme hříšníci: tak jsme navykli svou duši a mysl toulat se dle její libosti, nebo lépe řečeno, k její křivdě, že si žalostná duše nerozumí, že k tomu, aby se mohla vrátit a byla ráda v jeho domě, je zapotřebí mnohé lsti, a že když tomu tak není, a postupně, nikdy ničeho nedosáhneme.
A znovu vás ujišťuji, že pokud si pečlivě navyknete na to, co bylo řečeno, vyzískáte z toho tak velký užitek, že i když bych vám to chtěla vypovědět, nedokážu to. Nuže, přilněte k tomuto dobrému Učiteli, pevně rozhodnuté naučit se, čemu vás vyučuje, a Jeho Velebnost způsobí, že z vás budou dobré žákyně, a neopustí vás, neopustíte-li vy jeho. Hleďte si slov, která pronášejí ona božská ústa, neboť od prvního začnete chápat lásku, kterou k vám má, a pro žáka není malým dobrodiním a potěšením vidět, že ho jeho učitel má velmi rád.


tento úryvek z knihy Cesta dokonalosti (kpt. 26) publikujeme s laskavým svolením jeho překladatele o. Vojtěcha Kohuta ocd