Sv. Albert Jeruzalémský

Sv. Albert nebyl karmelitán. Narodil se kolem poloviny 12. stol. v italském Castel Gualtieri, vstoupil ke kanovníkům sv. Kříže v Mortaře, v r. 1184 se stal biskupem v Bobbio, o rok později byl přeložen do Vercelli, kde strávil příštích dvacet let.

Byl vyhlášený vyjednavač, napomohl při mnoha politických jednáních, např. při dojednávání smíru mezi Pavií a Milánem v r. 1194. Snad i pro tyto svoje prostřednické a smiřovatelské schopnosti byl v. r. 1205 byl zvolen jeruzalémským patriarchou a jmenován papežským legátem pro jeruzalémskou provincii.

Zemřel při procesí na svátek sv. Kříže, proboden mistrem špitálu sv. Ducha, jehož předtím napomenul a zbavil úřadu pro jeho nemravný život.

V listu do Jeruzaléma ho papež Inocenc III. doporučuje těmito slovy: „je to muž zkušený, diskrétní a rozvážný“. Do Palestiny přicestoval na počátku r. 1206, sídlil v Akre, protože Jeruzalém v té době nebyl pod nadvládou křižáků. I zde vydatně napomáhal smíření různých znepřátelených skupin křesťanů, ale se snažil také o mír mezi křesťany a muslimy. „Z velké části právě díky vám“, píše mu papež v r. 1209, „je nyní východní provincie do jisté míry svobodná od pronásledování a navrácena pokoji.“

Už v Itálii Albert sepsal pravidla života pro kanovníky z Bielly a radil při vzniku řehole humiliátů, během svého patriarchátu v Palestině pak dal řeholi poustevníkům žijícím na hoře Karmel. Nevíme přesně, ve kterém roce karmelské poustevníky shromáždil a dal jim řeholi, domníváme se, že to bylo v r. 1209.

Všichni karmelitáni ho již od r. 1504 slaví 17. září jako svého zákonodárce. Jím sestavená řehole pro poustevníky je poměrně krátká (její text viz rubrika O nás), obsahuje především konkrétní „životní pravidla“, zdůrazňuje život bratří v následování a službě Ježíše Krista „s čistým srdcem a dobrým svědomím“ v modlitbě, mlčení a práci.

Zanechte komentář