Karmel Edith Steinové

„Kéž mi dá lásku bez mezí, bez hranic!“

Francouzskou karmelitku Terezii Martinovou (1873-1897) známe především pod jejím řeholním jménem jako Terezii od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, anebo častěji (po rozlišení od velké španělské mystičky) jako Terezii z Lisieux. Vstup na Karmel si vymohla už v patnácti letech, musela ovšem kvůli tomu putovat k papeži do Říma, vyjednávat se svými duchovními průvodci a s biskupem. Na Karmel v Lisieux, ji předešly její dvě starší sestry a později, po otcově smrti, sem vstoupila i další z celkem pěti sester rodiny Martinových.

Když Terezie v r. 1888 vstoupila na Karmel, mohla ještě poznat jeho zakladatelku, matku Jenovéfu, která se jí zřejmě stala útěchou a modelem řeholního života. Právě ona ji povzbuzovala, aby si uchovala pokoj: „Služte Bohu s pokojem a radostí, dcero, vždyť náš Bůh je Bohem pokoje.“ (viz rkp. A 78r). Poté, co se stala převorkou Karmelu její sestra Paulína, jí bylo uloženo, aby sepsala své vzpomínky, které dnes známe pod názvem Dějiny duše.

V r. 1896 Terezie onemocněla tuberkulózou, na kterou také za rok a půl zemřela. Období její nemoci bývá obvykle nazýváno Tereziinou “noc víry”, pro duchovní krizi, která nemoc doprovázela a během níž se cítila pokoušena k opuštění svého povolání i víry (v posledním období se přidaly i myšlenky na sebevraždu). Právě tato trpělivá a přese vše milující víra, solidarita s trpícími lidmi („hříšníky“) a hluboká zkušenost Boha jako Otce k němuž je možno mít až dětsky důvěrný vztah je jedním z darů její spirituality pro dnešní dobu. Bůh, kterého nám Terezie ve svých spisech ukazuje, zůstává Bohem blízkým za všech okolností – i když ho ona sama „nezakouší“ a kráčí mu vstříc v čiré víře, protože chce věřit a dál milovat.

Terezie zemřela 30. září 1897, kolem 19.20h, den poté bylo podle tehdejšího zvyku její tělo vystaveno v chóru a 4. října byla převezena na nový hřbitov karmelitek v Lisieux. V září 1898, o prvním výročí její smrti byl podle karmelského zvyku vytištěn její nekrolog a rozeslán především ostatním francouzským Karmelům. Tím se ovšem také probudil veliký zájem o tuto světici, přestože ke kritickému vydání jejích spisů došlo až v r. 1973.

„Chci trávit své nebe tím, že budu na zemi neustále pomáhat jiným.“

*   *   *

Úryvky ze spisů:

Budu láskou

Tento příspěvek byl publikován dne 30. 9. 2008 (Úterý) v 21.54 v rubrice Karmelitánská témata, Mezi duší a duchem. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Komentáře jsou nyní uzavřeny, ale můžete poslat trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .