Ó duchovní duše,
sv. Jan od Kříže
odstraň smítka a chloupky a mlhu a vyčisti oko, a zasvitne ti jasné slunce a budeš jasně vidět. Upokoj duši, vytáhni ji a vysvoboď ji ze jha a otroctví chabé činnosti své schopnosti, což je egyptské zajetí, kde je všechno o málo víc než sbírání slámy pro pálení cihel a veď ji, ó, duchovní vůdce, do zaslíbené země oplývající mlékem a medem…
… A trošička z toho, co Bůh koná v duši v této svaté nečinnosti a samotě, je nedocenitelné dobro, a někdy je to mnohem víc, než si může duše nebo ten, kdo ji vede, pomyslet. A třebaže se to nedá hned vidět, vysvitne to svým časem. Přinejmenším to, co může duše v přítomnosti pocítit, někdy víc než jindy, je odcizení a odklon od všech věcí s náklonností, omrzelost všemi tvory a světem, ve sladkém nadechnutí lásky a života v duchu.
Živý plamen lásky 3,38-39
Tento příspěvek byl publikován
dne 14. 12. 2010 (Úterý) v 9.51 v rubrice Karmelitánská témata.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
