Extáze sv. Marie Magdaleny de Pazzi, karmelitky, o Letnicích 1604

„Tento Boží Duch je láska a hledá lásku, nespočine než v srdcích, která milují a jednají ryze v Bohu.

Existuje mnoho duší, které jen hromadí věchýtky slámy a sena a ty vystavují božskému ohni lásky. Ale jen málo je těch, které pracují na vzácných drahokamech a chytají se pevných sloupů.

Ony věchýtky slámy a sena se nehodí k ničemu než aby vzplanuly a bývá z nich jen maličký ohýnek, který hned zas vyhasne a nezbyde než saze a dým, avšak drahokamy mají trvalou hodnotu a obohacují toho, komu patří, a podobně silné sloupy podpírají další stavbu i toho, kdo se jich drží.

Je mnoho těch, které se celý život namáhají, ale protože vše, co dělají, nedělají jen čistě kvůli Bohu, nemají z toho nic než krátký záblesk lidské slávy, která brzy pomine a zanechá jim srdce plné hořkosti a bolu, bez jakékoliv odměny pro věčný život. V takových lidech Boží Duch příliš nespočine.

Ale v hojné míře sestoupí a spočine v těch duší, které opracovávají vzácné kameny jistých a skutečných ctností: pokory, nelpění na sobě samém i na stvoření, chudoby, čistoty a odevzdanosti vlastní vůle Bohu a představeným.

Duše, které obejmou ony pevné sloupy, které je samé drží, staví budovu, která se nikdy nezřítí, protože kdo s čistým úmyslem koná své dílo pro Boha, ani pokušení, ani těžkosti, ani žádné stvoření nebude moci zničit takovou stavbu, protože ji upevnil Boží Duch, a co takoví lidé činí, přetrvá věky, protože staví na Bohu.

 

„Nebuďte jako věchýtky slámy, ale staňte se bohatými pro ony drahokamy, obejměte pevné sloupy, chcete-li, aby na vás spočinul Boží Duch.

 

Tato Boží láska a ryzí Duch nemůže a nechce spočinout v těch duších, které mají příliš nabroušený jazyk, protože velice nesnáší a odpuzuje ho pomlouvačný jazyk, od takových lidí prchá pryč.

Boží Duch sestupuje, protože je mu vlastní sdílení a chtěl by se dát všem, ale nemá se kde zastavit, protože nenachází místo ke spočinutí. V těch, které hromadí pouhé věchýtky slámy, trochu spočine, ale kde je pomlouvačný jazyk, ani se nezastaví.

Ubližovat člověku, kterého Bůh přikázal, že máme milovat jako sebe sama, je veliké zlo. Bližní je jako panenka v Božím oku, úd tak křehký, že i nejmenší smítko ho zraní. Kdo zraňuje bližního, zraňuje Boha.

O chybách našich bližních se nemá mluvit, leda tam, kde víme, že to povede k nápravě chyby, všechno ostatní je pomlouvání.

Chtěla bych jít do celého světa a ujmout se všech duší, abych s Boží pomocí udělala, co je v mých silách, abych odstranila tento nešvar.

Ach, kdyby jen tvorové mohli vidět a do hloubky pochopit, jak Bůh nenávidí pomlouvání, ani by žádní neexistovali. A jestliže Bůh obecně nemá rád pomlouvače, tím spíš je nemůže a nechce snášet mezi řeholníky a jemu zasvěcenými nevěstami.“

Arch. Mon. Careggi. Serie I, palchetto II, 40, ff. 136r-137v, uveř. in M. Magdalena de Pazzi, Renovatione della Chiesa, VII, Firenze 1966.

4 komentářů k příspěvku “Extáze sv. Marie Magdaleny de Pazzi, karmelitky, o Letnicích 1604”

  1. Alice Schweinerová říká:

    Moc krásná stať a v dnešní době zvláště potřebná . Jak se ale stavět ke všudypřítomné korupci a informacích o ní ?
    Přece například informace o úplatcích – např. pana Dr. Davida Ratha nejsou ve světle tohoto článku
    POMLOUVÁNÍM ?? Kdyby mi to někdo vysvětlil , byla bych velice vděčná .
    Díky Bohu dopředu . Alice Schweinerová

  2. Carmelitka od sv. Matěje říká:

    Pokud není člověk odsouzen soudy stále platí presumpce neviny. Tak bychom asi měli přistupovat k posuzování korupcí a i dalších prohřešků, kterých se lidé dopouští. Samozřejmě jsou činy, které přímo nespadají pod zákon. Měli bychom o nich hovořit, ale spíš tak, abchom se jich vyvarovali a nebo upozornili na jejich škodlivost. Doktorka, která nás měla na spiritualitu řekla, že posuzovat můžeme jen toho, koho komplexně známe a máme ho rádi. Kdybychom dokázali přistupovat ke každému jako ke svému příteli, jaké by bylo naše posuzování, respektivě pomlouvání? Sama sv. Magdaléna výše píše, že mluvit o chybách druhých máme jen tehdy, kdy řeč o nich povede k nápravě.

  3. Alice Schweinerová říká:

    Děkuji za odpověď , moc mi pomohla . Žehnej Vám Pán ! Alice Schweinerová

  4. Michal Kretschmer říká:

    Opodstatnělým důvodem, proč je někdy třeba hovořit o chybách a hříších jiných, je varovat ty, kdo jsou vystaveni vlivu hříšníka, aby mu nepodléhali, příp. rozpoznali hříšnost jeho chování či řečí a to bez ohledu na to, zda lze nebo nelze čekat nápravu hříšníka. Jiným důvodem může být i upozornění představených hříšníka, aby zasáhli.

    Sv. Magdalena de Pazzi patrně oslovovala publikum, které lépe vědělo, co je dobré a co špatné, než tomu bývá dnes. Pak řeč o chybách druhých se snáze stává neomluvitelnou.

Zanechte komentář