Karmel Edith Steinové

Karel Frielingsdorf

Klíčová pozice a klíčové slovo hrají důležitou roli při zkoumání obrazu Boha. Proto se jimi budeme zabývat podrobněji.

Co se myslí klíčovou pozicí? Klíčovou pozicí chápeme nevědomý, emocionální, základní postoj k životu, který v každém člověku vzniká ve fázi raného dětství prostřednictvím pozitivních a negativních výroků, signálů a poselství matky a otce. Život potvrzující či popírající poselství, tzv. klíčová poselství rodičů a nejbližšího okolí dítěte, vedou ke „klíčovému“ prožitku přijetí nebo odmítnutí dítěte, který se ukládá v jeho nevědomí a který již v prvních devíti měsících v matčině těle přispívá k bazální důvěře nebo nedůvěře dítěte vůči životu. Klíčové zkušenosti z tohoto období velmi výrazně ovlivňují život člověka, nikoli však nezměnitelně. Jsou-li později vědomě nahlédnuty a zpracovány, mohou být tyto hluboké emocionální vjemy z minulosti korigovány a doplněny. Jako základní bytostné zkušenosti jsou klíčové zkušenosti dítěte východiskem pro jeho pozdější životní zkušenosti. Jsou-li tyto klíčové zkušenosti převážně pozitivní, pak tvoří dobrý základ pro kladný životní koncept, ve kterém převládají bazální důvěra a naděje. Jsou-li tyto základní zkušenosti převážně negativní, např. když je dítě odmítáno, pak přetrvávají tyto život negující klíčové zkušenosti v člověku jako negativní klíčový postoj k životu. Pokud není tento postoj později převeden do roviny vědomí a náležitě zpracován, zůstává v člověku skrytý a nepřístupný i nadále. Ovlivňuje jeho základní  přístup k životu a v silně zátěžových situacích se může opět plně projevit. /…/

Vyhodnocení životopisů potvrzuje následující fakta: Negativní klíčová pozice, často získaná ještě v prenatálním období, vede u dítěte k vyvinutí příslušných strategií přežití, které se pak častěji opakují i v dospělosti. Dojmy a prožitky z raného dětství se vtiskují dítěti tak hluboko proto, že je v době před a po narození zcela vydáno napospas existenciálním klíčovým poselstvím otce a matky a jejich způsobu života.

O klíčové pozici můžeme říci, že jde o základní emocionální téma v životní melodii každého člověka, které se vždy znovu skrytě rozezní, když v jeho okolí zazní podobné tóny, např.  když přijdou krize a zátěžové situace. Zároveň člověk nevědomě opakuje v dětství osvědčené vzorce chování a řešení tehdy pro něj těžkých situací, i když je současná reálná situace zcela odlišná. Klíčová pozice natolik ovlivňuje náš obraz sebe sama utvářený v raném dětství – toto našemu vědomí nepřístupné jádro naší osoby -, že ono pak spoluurčuje náš život, např. kterým zkušenostem a rizikům se vystavíme, jaké lidi budeme mít rádi, kterým lidem se budeme vyhýbat, jaké cíle si určíme, na co si troufneme, jaký smysl dáme svému životu, jaké budou naše priority, co budeme dělat, abychom došli uznání, jaké strategie přežití budeme užívat atd.

Negativní klíčová pozice a klíčové slovo

Nejprve nám půjde o negativní klíčové zkušenosti a jim odpovídající negativní klíčovou pozici, aniž bychom tím popírali existenci pozitivních klíčových zkušeností. Důvodem, proč stavíme negativní klíčovou pozici do popředí, je to, že pozitivní klíčové zkušenosti jsou zpravidla vytěsněny negativními klíčovými zkušenostmi raného dětství. K tomu přistupuje fakt, že nevědomé negativní obrazy Boha korespondují s negativní klíčovou pozicí. A navíc: negativní klíčové postoje často dominují nad pozitivními klíčovými zkušenostmi, a protože je člověk v životě nevědomě opakovaně zaujímá, i nadále narušují jeho současný život. Jak silně působí negativní zkušenosti a jak je člověk promítá i na Boha, to už jistě každý prožil: stává se, že jedna jediná negativní zkušenost (neúspěch, kritika, nemoc atd.) může jedním rázem jakoby smazat mnoho zkušeností pozitivních. Aktuální pozitivní naladění náhle „vyprchá“ a všechny myšlenky a pocity se točí jen kolem tohoto neúspěchu. Pouze vědomé „rozhodnutí jít proti“ tomuto proudu pak může rozetnout tento začarovaný kruh.

Dalším důvodem, proč se intenzivně zabýváme negativními stránkami osobního „emocionálního dědictví“, je konečný cíl vypořádání se s minulostí, jímž je usmíření se s vlastním životem a přijetí svých deficitů. Zpravidla to člověka stojí mnoho nahlédnout své temné stránky, svá bolestná zranění, usmířit se s vlastním negativním klíčovým postojem k životu a integrovat jej jako jeho součást. Nicméně je jasné, že člověk může odpustit a proměnit jen to, co vědomě prohlédl a přijal.

z knihy K. Frielingsdorfa SJ, Falešné představy o Bohu, Karmelitánské nakladatelství 2010.

Tento příspěvek byl publikován dne 29. 8. 2012 (Středa) v 16.04 v rubrice Mezi duší a duchem. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .