Karmel Edith Steinové

Anselm Grün

Duchovní cesta dávných mnichů není žádnou moralizující cestou, ale cestou mystickou a mystagogickou, cestou, která nás vede do Boží náruče. Proto z Evagriových spisů nečiší strohá přísnost, ale láska, pozornost a radost z našeho povolání, kterým je sjednocení s Bohem v modlitbě. Z jeho slov je cítit touha po Bohu. Nejvyšší hodnotou, které může člověk dosáhnout je moci se nerušeně bez rozptylování modlit k Bohu, po tom touží mniši celým svým srdcem.

„Skutečná modlitba činí mnicha podobného andělům, neboť on snažně touží po tom, patřit na svého Otce, který je v nebesích.“

„Blažená duše, která, když se bez rozptylování modlí, pociťuje stále hlubší touhu po Bohu.“

„Chceš se opravdově modlit? Vzdal se tedy od věcí tohoto světa. Tvým domovem je nebe. Tam máš žít nejen svými slovy, ale andělskými činy a stále hlubším poznáním Boha.“

Cílem duchovní cesty mnicha je sjednocení s trojjediným Bohem. Evagrius to nazývá kontemplací trojjediného Boha. Cesta této kontemplace vede od vyjití z Egypta – ze závislosti hříchu -, přes pobyt na poušti, kde mnich zápasí se svými vášněmi, do zaslíbené země. Tam pozná mnich kontemplaci všech skutečností, tj. že uvidí základ všech věcí a pozná Boha ve všech věcech. Cílem duchovní cesty je Sión, obraz kontemplace Trojice. V trojjediném Bohu člověk přichází k sobě samotnému, zde poznává své pravé bytí.

Když přeložíme Evagriovo učení do současného jazyka, říká: Opravdovou terapií pro naše problémy a rány je modlitba. V modlitbě a v kontemplaci přerušíme identifikaci se svými myšlenkami a pocity. Dokud jsme svázáni se svými pocity, dokud jsme závislí na dobrém zdravotním stavu, dokud se identifikujeme se svým strachem, žárlivostí, svým hněvem a svými depresemi, do té doby budou naším trvalým problémem, od něhož se nebudeme moci oprostit.

Teprve tehdy, když pocítíme, že vlastní skutečnost leží hlouběji, že Bůh je nejhlubší realita, osvobodíme se od sepětí s našimi problémy. Co objevila transpersonální psychologie jako cestu k tomu, abychom relativizovali své problémy a osvobodili se z jejich moci, formuloval Evagrios jako doporučení pro dobrou modlitbu:

„Chceš-li se modlit nejdokonalejším způsobem, opusť všechno, co souvisí s tělem, aby se zatímco se modlíš tvůj pohled nezakalil.“

„Když se oddáš modlitbě, musíš nechat za sebou všechno ostatní, co ti působí radost, teprve potom dospěješ k čisté modlitbě.“

Pro transpersonální psychologii je mystická cesta také cestou, do níž by měla celá terpaie vyústit. Neboť nestačí, když umíme jen lépe zacházet se svými problémy. Skutečně se uzdravíme teprve tehdy, když poznáme své pravé bytí, když svým srdcem dojdeme k poznání toho, že nejsme určování svými vztahy, problémy a strachy, ale obrazem, který si Bůh o nás vytvořil. A nad tímto spirituálním já nemají vztahy, pocity a vášně žádnou moc.

V modlitbě se můžeme ponořit do prostoru klidu, v němž je již vše zdravé a úplné, v němž cítíme uprostřed všech zranění a příkoří hluboký mír.

z knihy A. Grüna Nebe začíná v tobě. Zvon 1997 vybrala a upravila sd.

Tento příspěvek byl publikován dne 3. 10. 2012 (Středa) v 9.43 v rubrice Mezi duší a duchem, Modlitba, kontemplace. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .