Letnice
Devět dní, padesát dní, padesát let, pět set let jsme čekali. Je to den, na který stále čekáme, ale na který nejsme nikdy připraveni, den velkého vylití milosti, den, který všechny ostatní dny svazuje dohromady. je to den, kdy můžeme mluvit a je nám konečně rozuměno, den, kdy můžeme nesouvisle blábolit a lidé se nám nesmějí, kdy milovat Boha je v pořádku, aniž bychom to museli obhajovat nebo se bát…Toto jsou letnice, den velkého shromáždění i velkého vyslání. Čekáme na vodu, která čerstvá a jiskřící již byla vlita do našeho poháru. V poušti našeho konání čekáme na svěží vánek Čekáme na oheň, jenž nepřetržitě plane v našem nitru. A čekáme na život, který již máme.
Duch je vždy nezaslouženým darem. Duch je vždy první při díle. Boha zakoušíme v intimnosti a vřelosti a ohni – jako moc lásky. Je překvapující, nepolapitelný a svobodný.
R. Rohr, Radikální milost. Meditace na každý den (Vyšehrad 2005)
Tento příspěvek byl publikován
dne 4. 6. 2017 (Neděle) v 10.55 v rubrice Úvahy, rozvahy, meditace.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
