Začínám se orientovat
Srdečně zdravím všechny obyvatele i návštěvníky Karmelu! Už jsem se tady v Londýně poněkud zabydlela, takže tentokrát to bude příspěvek geografického rázu – o mém okolí.
Moje universita, St. Mary´s University College, sídlí na vrchu zvaném Strawberry Hill a má ve znaku jednorožce. Některé její budovy jsou ve stylu zámku – věžičky, sošky, dlouhé chodby s koberci – jiné jsou skromnější. Všude jsou těžké dřevěné dveře, někdy i s klepadlem, a točitá schodiště se zábradlím. Proto to tu voní po dřevě nikoliv jako na mojí základce (na FFUK jsem si nikdy nevšimla – to je vůbec zajímavá otázka – jak voní vaše univerzita?:-) po linoleu.
Všechny ulice v okolí mají řádově ve vzdálenosti 30 m od sebe asi stoleté stromy různých odrůd s rozložitými korunami a kořeny. Ke mně se dostanete nejlépe, když minete ulici Slavičí, půjdete ulicí Díratá – křovinatá, která je jinde známa i jako Děrovaně křovinatá. Pak zabočíte doprava, minete dům, který má číslo jedna, další je 118 a my jsme hned vedle – 120.
Abych popsala, jak jsem se dostala k nejbližšímu obchodu, musím citovat svůj rozhovor s jednou milou starou anglickou dámou:
„Dobrý den, nevíte, kde je tady nejbližší supermarket?“ „Ale ovšem. Znáte Ulici?“ Jakou ulici??“ „No, Ulici.“ „???“ „Well, nevadí,“ usmála se shovívavě, když pochopila, že nejsem zasvěcena do tajemství Ulice. „Půjdete rovně a zabočte doleva, tam bude Ulice a tak za 5 minut jste v Sainsbury´s.“ Značně zmatena jsem se vydala tímto směrem. A pak jsem pochopila to, co čtenář ví už dávno. Ano, náš obchod je v ulici, která se jmenuje Ulice.
Nedávno jsem šla nalézt jeden klášter kontemplativních benediktinek v centru Londýna a trochu mě zmátla jeho adresa – bylo to Hyde Park Place 8 on the Bayswater road. To znamená, že existuje dlouhá ulice Bayswater a na ní se asi osm domů rozhodlo přijmout ještě druhé jméno. Jsou tedy zároveň na Bayswater i na Hyde Park Place. Asi prostě potřebují nějak vyjádřit svou identitu.
Ve škole jsem dostala asi pět brožurek o studiu, abych se zorientovala. Já jsem ale měla neodolatelné nutkání jít místo četby brožur do místní knihovny, kde jsem si půjčila Alenku v říši divů a Pána prstenů. Zdá se, že mi to pomáhá víc….
Tento příspěvek byl publikován
dne 26. 9. 2007 (Středa) v 19.58 v rubrice Deníky z cest.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
27.9.2007 v 22.52
Pěkný, pěkný. Jsme rádi, že o sobě dáváš vědět takhle zajímavě. Terezce z Indie se zatím nedaří podobně komunikovat, snad se to podaří v příštích dnech. Indickej počítač nezvládá naše odkazy…
27.9.2007 v 23.07
Zdravím! Tuším, že Terezka je momentálně někde v indických vlacích a na cestách vinoucích se mezi Dillí a Kalkatou. Hádám, že počátače tam moc nepěstujou.. Ale během 14 dní by měla být v Kalkatě, tak snad se jí potom podaří ozvat.
28.9.2007 v 7.27
Vlaky se již dovinuly až do Kalkaty, už vyslala znamení života, je to prostě v těch počítačích, nedaří se jí ten text sem vložit, ale už na tom pracujeme… Ostatně, i v Londýně vám začíná semestr 1. října? Mnoho našich karmelských přátel se zřejmě toho dne setká v Karolinu na imatrikulaci v rámci studia na KTF UK.
7.10.2007 v 21.30
Že by tě Londý již zcela pohtil? Či jsi propadla univerzitním vůním a věnuješ se natolik čirému vnímání, že pohrdáš veškerým psaním, zvláště na počítači?
8.10.2007 v 8.23
Zdravim do Londyna – nejak jsem si nikdy neuvedomila, jak jsou nazvy ulic v Hamptonu puvabne. Doufam, ze jsi v nich nezabloudila a nehledas jeste stale cestu zpet.
11.10.2007 v 23.03
Juj, tak koukám na drobnou výtku od administratora, kterou jsem objevila až dnes.. Uznávám, že Terezčiny reportáže jsou častější, ovšem také je stále na cestě.. Zatímco já se setrvávám na místě a vždycky to chvilku trvá, než se vynoří nějaké téma, které by snad stálo za zveřejnění. A samozřejmě mě Londýn pohltil, respektive fascinující představa vyučujících o tom, že každá přednáška je v zásadě seminář, na který se píšou eseje, čtou knihy a články. Velmi zábavné, zvláště v cizím jazyce a při větší kulminaci předmětů…