Karmel Edith Steinové

Následující příspěvek je souhrnem pracovních poznámek k několika otázkám, které se vynořily při studiu třetích a čtvrtých komnat Vnitřního hradu. Máte-li dojem, že ve vašem duchovním životě nacházíte jiné odpovědi nebo vás napadají doplňující otázky, budu/budeme velmi rádi, když se o ně podělíte (třeba pomocí tohoto zápisníku).
Honza Z.

Dále do Hradu, dále?
Dar přibližovat se k Pánu skrze meditaci nedostává každý. Možná jsem zprvu zkoušel objevovat tajemství hradu své duše jen ze zvědavosti. Jak poznám přirozené překážky spojené s průchodem úvodních komnat od „jemného naznačení shůry“, že tichá meditace není cestou pro mne? Je každá duše zařaditelná do struktury komnat? Přesněji řečeno: může i člověk nejdoucí cestou tiché meditace čerpat poučení a pomoc z Tereziiných slov?

Do jaké míry může být naše duchovní cesta podobná Tereziině?
Zdá se, že každý má svou vlastní cestu, která se může od Tereziina popisu v mnoha rysech lišit. Existují milníky, které musí každá duše překonat, ale jejich vnímání může být velmi individuální.
Sice existují nenadálé „ochutnávky“ komnat vyšších a z kterékoliv komnaty lze „klesnout“ až mimo Hrad, přesto každý prochází postupným vývojem. Velikost „pokroku“ nemusí záviset na naší snaze. Pokračování »

…měly bychom nejen toužit, ale postarat se, aby nás ostatní považovali za nejposlednější ze všech.“

Pokora a poslušnost jsou základní postoje, které dovolují duchovnímu životu, aby se zdravě rozvíjel. Pokora není totéž co sebevědomí, ušlápnutost a projev strachu z plného života. Poslušnost (či vzdání se vlastní vůle…) není totéž co neodpovědnost, pasivita, slepá podřízenost, není to delegace odpovědnosti za důsledky vlastních rozhodnutí na druhé. „Být poslední ze všech“ neznamená muset napodobovat nedostatky druhých, ba chovat se hůře než oni. Pokračování »

„Vzpomínky časem vyblednou a takhle budu mít něco, co si můžu po letech přečíst a třeba si znova vzpomenout, jaké to je nechat se pokřtít…“, motivuje autorka z řad čerstvě pokřtěných studentů u Nejsv. Salvátora v Praze vznik následujícího textu. Jsme vděčni za sdílení, nepohrdneme ani dalšími příspěvky či komentáři. Pokračování »

Není nic pěknějšího, než mít přítelkyni těsně před křtem. Večer vám čte z Bible, takže se potěšíte novými odstíny jejího hlasu. Tvář má jako slunečnice většinu času otočenou vzhůru, což jí dělá půvabný profil. Pokračování »

Složitě. Právě v posledních předkřestních dnech si člověk uvědomí, jaká je to nespravedlnost, že ho Pán nestvořil jako normálního katolíka! Koordinace věřících a nevěřících přátel a příbuzenstva, to je úkol, ke kterému je potřeba hned houf strážných andělů. Debaty, otázky, úsměvy, zvednuté obočí, kousání do rtů… Pokračování »