Vladimír Boublík
Největší překážka v duchovním životě? Chceme být lepší a nejde to. Máme možnosti, prostředky, fyzicky to není těžké, a přece to nejde, přestože by to mohlo jít. A na světě je toho mnoho, co nejde. Každou chvíli. A ne pouze v maličkostech, i ve věcech základních. A přitom ale lidská touha je po dobru, po životě. Nevyhneme se však, abychom na každém kroku nepotkali hřích a smrt. Ale přirozeným zákonem je žít a žít dobře.
Thomas Merton
Ve svém utrpení musíme být upřímní jako ve všem jiném. Musíme uznat svou slabost a bolest, ale nemusíme je rozhlašovat. Je dobře si uvědomit, že asi nejsme schopni trpět ve velkém stylu, ale i tak musíme svou slabost přijímat s jistým hrdinstvím. ..
Musíme se vypořádat se skutečností, že je mnohem těžší vydržet dlouhou jednotvárnost lehčího utrpení než krátký nápor intenzivní bolesti. To, co je v obojím případě těžké, je naše chudoba a podívaná na to, jak se naše já pořád více zmenšuje na nic, jak ztrácí cenu v mínění našem a našich přátel. Pokračování »
Díky chřipce jsem konečně dočetla text W. Bridgese Na prahu změn (vydal Návrat domů, asi 2005), který mi v téhle chvíli přijde inspirativní pro ty, kdo čelí nějaké nové životní situaci a připadají si momentálně dezorientovaní, zmatení, rozpačití a nechápou proč.
Nejde kupodivu o rychlokurs, jak se vrátit co nejdříve do klidu, ale spíš o knihu, která se snaží nabídnout možný vhled do mechanismů našeho vnitřního prožívání situace životní změny. Teprve pokud postřehneme, co se v nás odehrává, co případně skončilo, co už tu neodvolatelně není, můžeme učinit další životní krok. Pokračování »
dokončení
„Věř mi, bratře, ještě jsi nepochopil sílu pokušení a jeho záludnost,“ píše Izák Syrský jednomu poustevníkovi. Ale zkušenost tě jednou poučí a „budeš před ním jako dítě, které neví, kudy kam. Z celého tvého vědění bude hromada harampádí jako u malého děcka. A tvůj duch, který se zdál tak pevně zakotvený v Bohu, tvé tak přesné poznání, tvé tak vyvážené myšlení budou pohrouženy do oceánu pochybností. Jen jediná věc ti pomůže je překonat: pokora. Jakmile se jí chopíš, všechna jejich moc ochabne.“ Pokračování »
pokračování
„Podstata, jež přesahuje iluze, které máme o sobě samých, o druhých a o Bohu.“
Toto „přes, nad“ jsme povoláni objevovat stále více, za podmínky, že odejmeme slovu „iluze“ jeho hanlivý smysl a hlavně že nebudeme nikoho soudit. Říci o někom, že živí iluze, není žádná výtka, Pokračování »
V příštích dnech si vám dovolíme nabídnout několik úryvků z životopisného rozhovoru s francouzským trapistou André Loufem, který byl publikován česky v r. 2004 v Karmelitánském nakladatelství pod názvem „V milosti Boží. Rozhovor s trapistou.“ Tuto poměrně útlou a čtivou knihu velmi doporučujeme zejména těm, kteří se zajímají o smysl a základní struktury řeholního života, případně by se rádi nechali povzbudit na své cestě modlitby.
„Když jsem se vrátil do kláštera, jak jsem předvídal, podílel jsem se na životě komunity v jejích každodenních pracích, v liturgii, v usebraném mlčení. To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu objevil s novou a od nynějška hlubší radostí milost samoty, bratrského společenství a „přežvykování“ Písma svatého. Díky Bohu, cítil jsem se velmi klidný. Za půldruhého roku mě úplně nepředvídaně (vzhledem k mé „minulosti“) požádali, abych si vzal na starost redigování Collectanea Cisterciensia, jednoho z časopisů pro spiritualitu našeho řádu. Pokračování »
„Rozdíl mezi depresí a zoufalstvím je v tom, že zoufalství je statické, zatímco deprese pod povrchem malátnosti skrývá přerod. Deprese je dočasný ústup z aktivity, aby se člověk mohl lépe přizpůsobit dalšímu životu. Tento proces má svou dynamiku, tak jako voda, a můžete se položit do jeho proudu, pokud důvěřujete, že vás unese. Pokračování »
Gwyneth Lewisová
Jako ležící pacient jsem se rozhodla úplně vzdát snahy ovládat svoje myšlenky a přijímat vše tak, jak to ke mně přichází a nic nehodnotit.
Místo toho jsem začala poslouchat svůj dech, což mě zvláštním způsobem uklidňovalo. Kromě světla a chaosu v mé hlavě to byla hlavní věc, která se v místnosti děla. Dýchání jsem nedokázala vědomě ovládat a zdálo se mi silnější a mohutnější než já. Tak jsem se soustředila na svůj dech a myšlenky nechala pádit kolem, což na mě často mělo uklidňující, uspávající efekt. Bylo to daleko lepší než absolvovat tu směšnou jízdu přízraků, která se odehrávala v mé hlavě.
Učila jsem se neutíkat – zůstat na místě. Pokračování »
„Až k tobě úplně přilnu, nebude pro mne nikde bolesti ani strasti a celý můj život oživne jsa plný tebe.“
sv. Augustin, Vyznání 10,28
Juliána z Norwiche
„Veliká moc Trojice je náš Otec, hluboká moudrost Trojice je naše Matka a silná láska Trojice je náš Pán – a toto vše máme ve své přirozenosti, v tom, jak jsme stvořeni.“
