V sobotu 1. března 2008 v 16:00 vystupí v Kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě dva univerzitní sbory: Habemus z irského Dublinu a pražský Acant. V programu zazní černošské spirituály a řada duchovních písní a skladeb. Vstupné je dobrovolné. Pokračování »
Herman Hesse
„Upřímně řečeno, ono období známe velmi špatně, přestože je půdou, z ních vyrostlo téměř všechno, co dnes tvoří znaky našeho duchovního života. Podle Ziegenhalsse to byla doba v obzvláštní míře „měsťácká“ a dalekosáhle holdovala individulismu, jestliže my, abychom naznačili její atmosféru, uvádíme některé její rysy podle Ziegenhalssovy prezentace, pak s jistotou víme alespoň jedno, totiž že si tyto rysy nevymyslel a nezaznamenal je s nějakým nadměrným přeháněním, vždyť tento velký vědec vše doložil ohromným množstvím literárních i jiných dokumentů. /…/
Pokračování »
o katolicko-pravoslavném dialogu začala existovat na adrese www.pantokrator.ic.cz. Její návštěvu můžeme vřele doporučit.
R. M. Rilke
Samota jest jako déšť.
Od moře stoupá k večerům;
z rovin dalekých a odlehlých jde k nebi,
jež ji vždycky má,
A teprv z nebe padá na města.
Prší k zemi v hodinách svítání,
když k jitru hledí všechny ulice
a těla, která ničeho nenašla
zklamaná a smutná od sebe upouštějí;
a když lidé‚ vzájemně se nenávidějící
v jednom loži spolu nuceni jsou spát:
tu samota jde jako říční proud.
přel. Jakub Deml
„Samota lásku spíše rozněcuje než tlumí.“ A. R. Lesage
Prosil nás kdosi z přátel o biblický verš, který by mohl posloužit jako inspirace k tvorbě na toto téma či dovysvětlení, jak to s tou samotou vlastně myslíme. Slovo samota jak takové ale v Písmu zřejmě vůbec není, …
Samota je stav, ve kterém se člověk nachází, ale zároveň „obydlené místo“. Je izolací a chtěným vyloučením vztahu s druhými, kvůli načerpání sil nebo zvážení čehosi podstatného. Anebo je docela nedobrovolná a pak se stává osamělostí, velikou touhou po kontaktu s druhými.
Moje samota se dnes asi nejspíše podobá tomu, o čem mluví výše uvedený citát.
Jaké jsou vaše samoty, přátelé?
Při této příležitosti musím ještě promluviti o dnešní bohoslužbě v Praze. Nejhůře, nejnedbaleji a nejpovrchněji jest konána v kostelech klášterních. Mše se začínají časně ráno. Jsou čteny jazykem latinským, lidu docela nesrozumitelným, a tak zmateně, rychle a tiše, že i nejlepší latinář, i kdyby stál u samého oltáře, sotva by rozuměl několika slovům. Taková mše trvá čtvrt hodiny nebo dvacet minut. A tak lidé jsou jí přítomni nebo zůstanou v kostele potud, pokud trvá, a pak jdou opět domů. Šlechta si objedná obyčejně mnicha, který umí hodně rychle čísti, zaplatí mu 30 krejcarů, a když hrabě nebo jeho dáma vstoupí do kostela, běží kněz k oltáři a za deset minut odejde; pak odchází z kostela také hrabě a je dobře. V kostele se nezpívá. Kdo umí čísti, modlí se tiše z knížky, prostý lid se modlí růženec; není slyšeti než kašlání, smrkání a brumlání knězovo u oltáře. Pokračování »
Homilie k Narození Páně
Tomáš Špidlík
Jezulátko položené v Jesličkách prý zaplakalo a chtělo se vrátit do nebe. Důvod? Stromeček a funkci rozdávat dárky prý mu převzal na Východě děda Mráz, v Americe Táta vánoce; a ti dva se nepohodli s Mikulášem. Kolik zmatků tak přinesli do milé atmosféry vánočních svátků. Kde je tomu začátek? U dobrého biskupa Mikuláše. Ode dávna je patron námořníků. V Amsterdamu v Holandsku velmi vykvetl jeho kult. Na jeho svátek býval ve městě veliký trh a dětem se odtud přinášel dárek „od sv. Mikuláše“. Je známo, že to byli původně Holanďané, kdo založili New York a rozšířili mikulášské zvyky i v Americe. Ale jejich potomci už zapomněli na jejich původ a protože se to všecko dálo v blízkosti vánoc, z dobrého světce Mikuláše se stal nepochopitelný Táta vánoce. Americké zvyky se snadno rozletí světem. Ale komunistům na Východě vadil titul vánoc a tak najednou jakýsi děda Mráz, který v přírodě všecko živé hubí, najednou začal rozdávat dárky. Milá postavička betlémského Ježíška tu ztratila místo. On mohl rozdávat dárky pod stromeček, protože je sám dostával od dobrých pastýřů, kterým andělé zvěstovali mír všem lidem dobré vůle. Ale to se jeví lidem dnes zastaralým poselstvím. Pokračování »
Věra Linhartová
„Jak se máte?“ – „Nepopiratelně. Totiž myslím to tak, že nemůžu teď právě rozpoznat, jestli se mám dobře nebo špatně, ale nedá se popřít, že se mám, takže se jistě mám nepopiratelně…“
z knihy V. Linhartové, Rozprava o zdviži
v podání vokálního souboru Geshem bude možné vyslechnout v sobotu 15. prosince 2007 ve sboru církve bratrské v Soukenické 1 (hlavní sál modlitebny, Praha 1). Vstupné dobrovolné.
viz též pozvánka_geshem
bude tématem příštího autorského večera, který bychom rádi uskutečnili na jaře příštího roku.
