Karmel Edith Steinové

kde: Karmel Edith Steinové, Jinonická 22, Praha 5-Košíře

kde: Karmel Edith Steinové, Praha

určeno pro ty, kdo strávili pár dní letošního léta budováním kláštera v Luké (případně to měli v úmyslu)

…než se zase s koncem léta konečně vrátíme k pravidelnému přispívání na zdejší stránky, zatím alespoň troška humoru:

Marshallův první zákon: Nikdy nedopusťte, aby vám fakta nabourala důkladně promyšlené špatné rozhodnutí.

Podaří-li se odstranit jednu chybu, objeví se ihned dvě další a mnohem závažnější než chyba právě odstraněná.

Když všechno zklame, je třeba přečíst si návod.

Murphyho zákon kostelních lavic: Kostelní lavice jsou většinou konstruovány tak, aby v nich nešlo pohodlně ani sedět ani klečet.
Pokračování »

Franz Kafka

Jsou dva hlavní lidské hříchy, ze kterých vyplývají všechny ostatní: netrpělivost a lhostejnost. Pro netrpělivost byli vyhnáni z ráje, pro lhostejnost se nevracejí zpět. Možná ale je jen jeden hlavní hřích: netrpělivost. Pro netrpělivost byli vyhnáni, pro netrpělivost se nevracejí. Pokračování »

W. Barry, W. Connolly

Ve starověkém Izraeli vystupovali praví i falešní proroci. V době Nového zákona existovaly svářící se strany, z nichž si každá dělala nárok na to, že uchovává autentické Ježíšovo učení. Napříč dějinami byli muži a ženy, kteří tvrdili, že vědí, co Bůh chce, usvědčováni událostmi ze svého omylu. Následkem toho se církev tradičně měla na pozoru před soukromými zjeveními. Jak potom může někdo poznat, zda slyší Boha, nebo jen trpí halucinacemi? Může mu jeho vztah k Bohu pomoci v rozhodování?

Pokračování »

Anselm Grün

Rozumíme-li pokorou především postoj náboženský, pak s ní jistě nebudeme spojovat negativní asociace jako např. „hrbit se“, plazit se, vyhýbat se životním požadavkům, trpět falešnou skromností, kterou se maskuje utajovaný egoismus. Pokora není ctnost, kterou bychom si sami mohli vypracovat. Je to výraz zkušenosti Boha i naší vlastní skutečnosti. Být pokorný znamená sestoupit do vlastního humusu, do vlastní zemitosti. A toto důvěrné obeznámení s humusem (který je v nás) vede k humoru. Pokračování »

W. A. Bary – W. J. Connolly

Zeptáte-li se lidí, co se odehrává, když se modlí, dostanete rozmanité odpvoědi. Někteří řeknou, že je obtížné se modlit, jiní, že je to snadné, a další zase, že někdy je to obtížné a jindy snadné. Ve skutečnosti modlitby obvykle nebývá ani obtížná, ani snadná. Není o nic obtížnější ani o nic snazší než vytvoření jakéhokoli hlubokého, trvalého a důvěryplného vztahu. Toto přirovnání je výstižnější, než by se mohlo zprvu zdát. Bavíte-li se s někým alespoň půl hodiny několikrát týdně na osobní témata, brzy zjistíte, že se buď vyvine osobní vztah, nebo je mezi vámi a dotyčným člověkem něco v nepořádku. Panuje-li mezi vámi vzájemné sdílenía přijímání nadějí, přátní, ideálů, obav a frustrací, nemůže být váš vztah jiný než osobní. Pokračování »

Znamení nastávající proměny

Kontemplace jako cesta konverze, zásadního přivrácení k Bohu, zná krom tohoto pozvolného růstu, ve kterém můžeme rozlišit moment určitého radikálního zlomu, zásadní a proměňující zkušenosti, která s sebou přináší zcela nový pohled na veškerou skutečnost, kdy už nic není jako dříve. Pokusme se v krátkosti připomenout znaky, které poukazují, že se blížíme k tomuto přelomovému období, tak jak je  Jan od Kříže je výstižně zachytil ve svém díle Temná noc.[1] Pokračování »

(pokračování)

Kontemplace má s konverzí společnou touhu po proměně: na samém počátku znamená říci ano tomu, že se vůbec můžeme ještě změnit. Nikoliv ve smyslu zlepšení, dosažení dokonalosti, úspěchu, tj. nabytí čehosi navíc k tomu, co již vlastním. Konverze, k níž dochází na cestě kontemplativní modlitby, s sebou nese proměnu/metanoia/conversio, které předpokládá nechat sebou otřást od základů a zcela ztratit dosavadní pevnou duchovní půdu pod nohama.  Jestliže následování Krista znamená nést svůj kříž, neobejde se v jisté chvíli bez této zcela otřásající zkušenosti, která nás donutí odložit vlastní představy o Ježíši Kristu, pojmy a množství vlivů, které jsme dosud vstřebali, a nově a ještě jednou, zcela nezajištěni (v oné nahé důvěře sv. Jana od Kříže), se vydat do prostoru za vším, co nám bylo dosud oporou. Důvěra a otevřenost je základním předpokladem, abychom byli schopni přijmout budoucí výsledek tohoto sebe-vydání, jímž je dar autentické a život dovršující zkušenosti s Bohem, která nám umožňuje stávat se tím, kým jsme povoláni být na cestě ke křesťanské plnosti života. Pokračování »

Ponechme stranou etymologii pojmu kontemplace a jeho dějiny a připomeňme úvodem dávné přesvědčení pouštních otců a mnichů, že každý z nás je jistým způsobem „monachos„, tj. sám před Bohem. Kontemplace by pak byla hledáním tohoto místa, kde se dotýkáme této své poslední hloubky, vnitřního prostoru/jádra/středu duše či osobnosti. Kontemplace znamená dobrat se tohoto vlastního středu a odtud neustále pěstovat vztah s Bohem, či ještě jinak: žít „vnitřním“ životem, tj. takovým, který je schopen trvale čerpat z tohoto pramene naší identity a nechat jím přetvářet celou naši existenci k plnosti. Pokračování »