Pane, řekl jsem, vidíš toho havrana, tam na té větvi?
– uznávám, že tvá velikost se nemůže tak ponížit, aby mě vyslyšela,
ale potřebuji alespoň nějaké znamení.
Když se teď domodlím, udělej, ať odletí, to mi bude znamením,
důkazem, že nejsem na světě úplně sám…
Od přátel jsme dostali následující text, s doprovodnou poznámkou, jak je udivující, že se snad krom jezuitských stránek nikde neobjevily žádné informace o nedávné vraždě dvou jezuitů, kteří stáli v čele Institutu pro filosofii, teologii a historii Sv. Tomáše v Moskvě. (25. října 2008 byl zavražděn v Moskvě P. Viktor Betancourt, o dva dny později pak tamtéž P. Otto Messmer. Victor Betancourt zemřel ve věku 42 let, Otto Messmer, provinciál ruského regionu Tovaryšstva Ježíšova, ve věku 47 let. První byl kladivem utlučen k smrti 25. října, druhý po svém návratu z Německa 27. října nejrpve omráčen porcelánovým tácem a pak ubit k smrti kladivem. K této dvojí vraždě došlo v bytu jezuitské komunity na ulici Petrovka nedaleko Kremlu.
Věříme, že celé záležitosti v dané chvíli prospějeme alespoň publikováním několika dalších informací, jednak slov českého provinciála jezuitů F. Hylmara, který se k této události také vyjádřil, a jednak textem homilie pronesené při zádušní mši v Novosibirsku jejich spolubratrem Josefem Werthem, který je odpovědný za katolíky byzantského obřadu v Rusku.
Pokračování »
„Vložil do mého srdce žízeň po nekonečnu a obrovskou potřebu milovat, kterou jen On může nasytit: proto jdu k němu jako dítě k matce, aby mě naplnil sebou, aby se mne zmocnil, uchopil mne a nesl ve svém náručí. Zdá se mi, že je třeba být takto prostí před dobrým Bohem!“
Blahoslavenou Alžbětu od Nejsvětější Trojice si na Karmelu připomínáme 8. listopadu. Pár řádek o ní naleznete v rubrice Postavy Karmelu, další informace najdete třeba v časopise Karmel, ale hlavně na stránkách dijonského Karmelu.
A ještě několik úryvků z jejího díla…
Po týdenní pauze (neboť šéfredakce si dopřála vlastní exercicie, v Německu, foto časem připojíme sem nebo na Facebook…), nejprve drobné připomenutí, že v pondělí večer, po eucharistické oslavě, která začíná v 19h, budeme na zahradě Karmelu péct kaštany. Srdečně zveme i vaše přátele, kteří by sice byli zvědaví na klášter, ale možna se trochu obávají katolického zbožna. Pro ty, kdo se bojí zimy, dodáváme, že na zahradě se kaštany jen pečou, občerstvení samotné (včetně toho, kterým byste chtěli přispět na společný stůl) může být i uvnitř, podle toho, co kdo snese.
Čas od času publikujeme „zprávy z cest“ – nejde jenom o výpravy do cizích zemí ve smyslu geografickém, ale často o vykročení do nové životní etapy. Dnes tedy příspěvek Ivy, která nedávno skončila svá pražská studia a vrátila se domů – jaké to bylo vracet se, co to přineslo dobrého a co jí chybí.
Společně s Ivou doufáme, že si v následujícíh řádcích najdete, co potřebujete, co vám pomůže k vašim vlastním návratům a cestám…
D. Bonhoeffer
Kdo jsem?
Často mi druzí říkají, že vycházím ze své vězeňské cely klidně, vesele a pevně jako pán ze svého zámku.
Kdo jsem? Často mi druzí říkají, že mluvím se svými bachaři svobodně, přátelsky a jasně, jako bych jim já měl poroučet.
Kdo jsem? Také mi druzí říkají, že snáším dny neštěstí vyrovnaně, s úsměvem a hrdě jako ten, kdo je zvyklý vítětit.
Jsem opravdu takový, jak o mně druzí říkají? Anebo jsem jen takový, jak se znám já sám?
F. Jalics
… Boží vnuknutí se v našem vědomí vynořují v podobě myšlenek stejně jako se tam objevují vrtochy našeho ega. Jinak řečeno, nemůžeme vědět, jestli myšlenky nebo nápady, které se nám najednou vynoří v nitru, pochází z našeho egoismu nebo jsou od Boha. … Můžeme je rozlišit jen nepřímo, například tím, že si všimneme, jak vypadají naše vztahy k druhým.
Mezi naším vztahem k Bohu a naším vztahem k lidem existuje hluboká paralela. Kdo je schopen důvěřovat lidem, důvěřuje také Bohu. Ten, jehož schopnost důvěřovat lidem je velmi omezená, měl by si být vědom, že pravděpodobně jen zřídka důvěřuje také Bohu. Každý máme svobodu zvolit si, komu budeme důvěřovat a komu ne.
je téma dalšího autorského večera, který bychom rádi uskutečnili první či druhý prosincový pondělek. Chcete-li aktivně přispět do jeho tvůrčí části (fotografiemi, obrazy, poezií, esejistikou, hudbou, divadlem apod.), kontaktujte nás prosím na mailu karmelitky(zavináč)gmail.com.
Božský Umělec usilovně buší do spasitelného dláta a pečlivě opracovává kameny, aby je připravil pro stavbu věčného chrámu. Tak zpívá naše laskavá matka svatá církev katolická v latinském hymnu liturgie posvěcení kostela. A opravdu to tak je.
Každou duši vyvolenou pro věčnou slávu lze velmi příhodně označit jako kámen určený pro stavbu věčné svatyně. Stavitel, jenž chce vystavět budovu co nejlépe, musí nejdříve opracovat kameny, ze kterých bude stavět. A toho dosáhne pomocí úderů kladiva a dláta. Stejně si počíná nebeský Otec vůči vyvoleným duším, které jeho nejvyšší moudrost a Prozřetelnost určily již od věků, že budou sloužit ke stavbě věčného chrámu. Pokračování »
Klemens Tillman
Co se mění, když si živě uvědomujeme, že žijeme v Boží přítomnosti? Jsou lidé, kteří Boží přítomnost vůbec neberou na vědomí. Jiní se začínají zajímat o věci víry a s toužebností hledajícího se ptají, kde je Bůh. Pro nás, kterým se dostalo milosti víry, jsou důležitější další tři způsoby chování. Pohled přítomného Boha pociťujeme jako uznání a účast, jako příznivé přijetí a samozřejmě také jako pochvalu. Zůstáváme sice u své činnosti, ale všechno děláme před Boží tváří. Ukazujeme mu své chování a přejeme si, aby je viděl. Ne z domýšlivosti, abychom se pochlubili, ale proto, že od něho se můžeme nadít správného ocenění, pravé míry, nutné opravy, pomoci a podnětu k nápravě, porozumění a příznivého přijetí. … Pokračování »
