Karmel Edith Steinové

Romano Guardini

„Dokud mlčím jsem pánem toho, co v sobě nosím. Vyřknu-li však slovo, pak je dávám z toho, co je pro mne výlučné, do dosahu druhého. Vydávám je ven a tím do nebezpečí. /…/ Slovo má tělo jako člověk: obraz ze zvuku a hlasu. Má ducha, opět jako člověk: smysl, jejž zjevuje ve slyšitelném. A jako člověk má i srdce: chvění mysli, již naplňuje. Slovo je sám člověk; jeho nejjemnější, nejživější projev. Slovo je více než pouhé sdělení; je moc, podstata, tvar.“

R. Guardini: Růženec naší milé Paní, Křesťanská akademie Řím 1981.

Jak je třeba zacházeti se spánkem

Významná osoba mi jednou řekla, že zbožný člověk se musí připravovat na spánek tak, jako bezbožný na umírání. Neboť budeme souzeni tak, jak nás zastihne smrt. Proto se máme ubírat ke spánku jako k soudu, neboť smrt nás může zastihnout ve spánku. Znal jsem kohosi, jenž ulehl zcela zdráv ke spánku a zemřel, aniž by se mohl opět vzchopit anebo říci: „Zde mně něco bolí.“ Pokračování »

Příměry

První způsob modlitby je jako dopis, který posíláme svému příteli; druhý jako bychom jej posílali někomu, kdo je s námi úzce spjatý, třetí, jako bychom jej doručili osobně. první způsob líbá nohy, druhý ruce, třetí líbá ústa. První je založen na víře, kterou vyznáváme ústy; druhý na naději, kterou chováme v srdci; třetí na lásce, kterou musíme doložit skutky. První patří k očištění, druhá k osvícení, třetí k dokonalosti. Ony tvoří trojstupňový vývoj. První modlitbou se zdokonaluje představivost, druhou rozum, třetí vůle. Pokračování »

Mluv, Pane
a otevři moje uši
ať slyším Tvůj hlas
ať nezapomenu
vždycky vidět prvního Tebe!
kudy mohu jít
než Tvou cestou
když mě voláš…
vždyť kam bych se utekla před Tvou tváří?
mluv, Pane
a já budu poslouchat
čeká mě ještě dlouhá cesta
a dej mi sílu se jí nebát!

pokračování spisu španělského františkánského mystika

Druhá kapitola – Tři druhy modlitby

Chceme-li mluvit o modlitbě způsobem srozumitelným pro všechny, je třeba nejprve říci, že se rozlišují tři druhy modlitby, jež odpovídají třem stupňům: totiž modlitba začátečníků, pokročilých a téměř dokonalých. Pokračování »

„Snaž se vejít do pokladnice, kterou máš v sobě,
a tak objevíš pokladnici nebes.
Neboť obě jsou jedna a tatáž.
Podaří-li se ti vejít do jedné z nich, spatříš obě.
Žebřík k tomuto království je ukryt v tobě, ve tvé duši.“

Izák Syrský

B. Ugeux

Povrchní život a hledání všemohoucnosti vedou k vnitřní roztříštěnosti, jejíž projevy bychom mohli označit jako tři základní tísně člověka: úzkost, absurdita a osamělost. Ty se rodí ze špatně vybudovaného postoje k životu, k sobě samému, k druhým, ke kosmu a k Transcendentnu. /…/ První z tísní člověka je strach ze smrti, který vyvolává úzkost. Žijeme ve světě, který smrt po všech stránkách skrývá. Dřív lidé věšeli na dům zesnulého pokrývku katafalku a vystavovali mrtvé tělo v jeho bydlišti.

Pokračování »

Bernard Ugeux

Co je to vnitřní život? Jsme naplněni pocity, myšlenkami, vjemy a dojmy, které v nás rezonují s odlišnou intenzitou. Někdo si je těchto hnutí dobře vědom a dokáže je rozpoznávat. Jiným to dá větší práci, ale nikdo nežije ve stavu naprosté lhostejnosti a necitlivosti. Kromě toho vnitřní život není podmíněn vírou v Boha nebo příslušenstvím k nějakému náboženství, patří totiž k důstojnosti lidské bytosti. Občas se stává zdrojem utrpení, protože tato vloha může vést k pocitu úzkosti, ale i tím člověka obohacuje. Pomáhá mu totiž, aby se skutečně vědomě angažoval v tom, co žije. Tato přítomnost sobě a podstatným otázkám souvisí s potřebou člověka dát smysl svému životu – kdo jsme, kam jdeme, proč je tu zlo a láska, co je to smrt, proč jsme nedokonalí, proč jsem dnes právě tím, čím jsem? Tyto otázky důvěrně známe.

Pokračování »

podle Willigise Jaegera OSB upravila sd

Na hoře Hiei v Kjótu je buddhistický klášter, v němž se pořádají intenzivní kurzy meditace v chůzi. Každý den se ujde kolem třiceti kilometrů a ke konci kurzu se délka trati náležitě prodlouží. Únava je považována za dobrou pomůcku: mysl je dostatečně vyčerpaná na to, aby byla roztržitá. Cvičení pomáhá zejména těm, kteří se bojí posadit se v tichu či o samotě. Toto cvičení je posléze možné použít v běžném životě, cestou do práce či na nákupy. Čas, který věnujeme kontemplaci se tím prodlouží. Také pouť bývá dobrou příležitostí k podobné meditaci. Po určité době si všimneme, že se začínáme usebírat, že vlastně odpočíváme, relaxujeme, že jsme se zklidnili a že jsme jaksi vedeni k Bohu.

Pokračování »

„Když se ti tvůj všední den zdá chudý, neobviňuj jej, obviňuj sebe, že nejsi dost silný, abys přivolal jeho bohatství.“

R.M. Rilke

Prospíme dobrou třetinu svého života. Spánek tedy zcela náleží k našemu životu, zaměstnání a umění, kterého jsou všichni schopni a které provozují. Existuje také teologie spánku? Jistě! Písmo nám nejdříve s podivuhodnou lidskostí potvrzuje naši zkušenost o spánku: hovoří o dobrém spánku toho, kdo řádně pracoval, o škodlivé nespavosti toho, jehož zaměstnání nenechá klidně spát, o předlouhém spánku lenocha a o mnohém podobném. Ale pro Písmo je spánek také obrazem a podobenství hlubší skutečnosti v lidské existenci: obrazem smrti, obrazem mrtvé a smrtelné strnulosti, podobenstvím ponoření do hříchu. Spánek však může být podle Písma také dobou vnitřní uvolněnosti člověka, ve které je přístupný pro Boží pokyny (jež dává Pán ve spánku), pro významné sny, které – protože prozrazují jinak snad potlačovanou hloubku člověka – mohou vyslovovat Boží pokyny a příkazy. Pokračování »