Karmel Edith Steinové

Antonio Sicari

Když řekneme, že modlitba má být jako dýchání, zní to jako pouhá fráze, ale položme si vážně otázku, kdy se v nás začíná formovat modlitba. Odpověď, která by navazovala na biblické poselství, by měla znít „už tehdy, když dýchám.“ Dýchat znamená volat po životě, dýchání je dar, který nám Bůh dává minutu za minutou od chvíle, kdy nás stvořil. To je naše základní modlitba – modlitba a dech spolu souvisí. My si toho nemusíme ani být vědomi, ale světci to  zakoušeli a byli tím fascinováni. Zpočátku podobně jako my s námahou hromadili různé úkony zbožnosti, násobili počet modliteb, přidávali střelné modlitby, učili se obracet své myšlenky k Bohu, a pak si postupně uvědomili, že modlitba je jako dech. Přáli si, aby Bohu patřil i každý jejich nádech a výdech a rostlo v nich vědomí, že obsah posledního dechu (když ho Bůh přijme zpět), by neměl být než zvolání Ježíšova jména, vzdech naplění touhou po nebeském Otce. Pokračování »

Antonio Sicari (pokračování)

Dech Ježíšův

Dech je naším životem, v dýchání jsou obsaženy všechny zákonitosti hmotného i duchovního života. V jednom trochu zvláštním textu neznámého autora, který však obsahuje zajímavé postřehy, jsem četla: „Plíce vědí, že je třeba dýchat a poslouchají. Cítí svoji chudobu a proto přijímají vdechnutí. Milují čistotu a proto nechávají vzduch vyjít z těla ven. Samotný proces dýchání nás učí poslušnosti, chudobě a čistotě. Jsou v něm obsaženy hlavní zákony milosti. Pokračování »

Antonio Sicari

Před lety v Lurdech konvertoval známý ateistický lékař Alexis Carrel, poté, se mu před očima uzdravil člověk, kterého on sám diagnostikoval jako nevyléčitelně nemocného. Carrel později dokonce napsal knihu o modlitbě. Najdeme v ní toto: „Kdo se opravdu modlí, modlitba má na jeho oganismus vliv srovnatelný s působením endokrinního systému, např. štítné žlázy nebo nadledvinek. Smysl pro posvátno je srovnatelný s naší potřebou kyslíku a modlitba je srovnatelná s dýcháním.“

Pokračování »

mistr Eckhart

Nech v sobě Boha působit, přiznej ten skutek jemu a netrap se tím, zda působí přirozeně nebo nadpřirozeně – obojí je jeho: přirozenost i milost. Co je ti po tom, čím se mu hodí působit a co působí v tobě nebo ve druhých? Ať působí, jak a kde a jakým způsobem se mu hodí.

z německých kázání (DW V, 307)

Thomas Merton

V naší době všechno musí být „problémem“. Naše doba je doba úzkosti, neboť Tys to tak chtěl. Naše úzkost se nám nevnucuje zvenku násilím. My ze svého nitra ji vnucujeme našemu světu a jeden druhému

Svatost v takové době znamená bezpochyby přenášet se z oblasti úzkosti do oblasti, kde úzkost není, nebo to snad znamená naučit se od Boha setrvávat uprostřed úzkosti bez úzkosti.

(Rozjímání o samotě)

Anselm Grün

Duchovní cesta dávných mnichů není žádnou moralizující cestou, ale cestou mystickou a mystagogickou, cestou, která nás vede do Boží náruče. Proto z Evagriových spisů nečiší strohá přísnost, ale láska, pozornost a radost z našeho povolání, kterým je sjednocení s Bohem v modlitbě. Z jeho slov je cítit touha po Bohu. Nejvyšší hodnotou, které může člověk dosáhnout je moci se nerušeně bez rozptylování modlit k Bohu, po tom touží mniši celým svým srdcem.

Pokračování »

Anselm Grün

Zacházení s myšlenkami a konkrétní cvičení sice pomáhají k uklidnění vášní a uzdravení duše, ale skutečné zdraví přináší teprve kontemplace. Tak to zakusili mniši, tak to popsal Evagrius Ponticus.

Kontemplace je čistá modlitba, ustavičná modlitba mimo všechny myšlenky a pocity, modlitba jako sjednocení s Bohem. Evagrius neúnavně popisuje modlitbu jako nejkrásnější dar, který Bůh pro nás lidi vytvořil. Důstojnost člověka spočívá v tom, že se v modlitbě může sjednotit s Bohem.

„Může existovat něco lepšího než vroucí vztah k Bohu a život strávený v jeho přítomnosti? Modlitba, která již není ničím rozptylována, je to největší, čeho může člověk dosáhnout.“

Pokračování »

Mistr Eckhart

Jednou jsem řekl, že Bůh tvoří svět nyní a že všechny věci jsou v tomto dni stejně vznešené. Kdybychom řekli, že Bůh stvořil svět včera, anebo jej stvoří zítra, byl by to nesmysl. Bůh tvoří svět a všechny věci v jednom přítomném okamžiku, a čas, který uběhl před tisíci lety, je Bůh stejně přítomný a blízký jako tato chvíle. V duši, která prožívá jeden přítomný okamžik, Otec plodí jednorozeného Syna a v tom stejném rození se duše rodí v Bohu. Je to jedno rození: Otec plodí svého jednorozeného Syna v duši pokaždé, když se ona rodí v Bohu!“ Pokračování »

bl. Charles de Foucauld

Modlitba je rozhovor s Bohem, je to volání vašeho srdce k Bohu. Musí proto být něčím zcela přirozeným, zcela pravým, vyjádřením nejhlubších důvodů srdce… nikoli vaše rty musejí mluvit, nikoli váš Duch, nýbrž vaše vůle, která se projevuje tak, že se v celé své pravdě, obnaženosti a upřímnosti rozprostře před Bohem a nabízí se mu. To je modlitba. Není k tomu zapotřebí ani dlouhá doba, ani mnoho slov a myšlenek. Bude to různé: někdy bude o něco delší, někdy bude jen velmi krátká – vždy podle přání vašeho srdce. Jste-li zcela prostí, postačí jedno jediné slovo, jste-li méně prostí, stačí pár vět, aby proběhla. V každém případě je to stav vašeho srdce.

Dávejte pozor! Musíte vědět, že lidé, kteří se zcela odevzdali Bohu a s celou pílí hledají jen jeho vůli, že cokoli Bůh takovým lidem dá, to je to nejlepší. Tím si buď jist, jako že je Bůh živ, že to nutně musí být vůbec to nejlepší a že nemůže být žádný jiný způsob, který by byl lepší. A i kdyby se stalo, že něco jiného zdá se být lepší, přece to pro tebe není tak dobré: neboť Bůh chce právě tento způsob a žádný jiný a tak musí nutně být pro tebe ten nejlepší. Ať je to nemoc nebo nouze, hlad nebo žízeň nebo cokoliv, co Bůh na tebe dopustí nebo nedopustí, nebo co ti Bůh dá nebo nedá, to všecko je pro tebe to nejlepší, ať jde o zbožnost a vřelost, nebo že ti chybí, a vůbec cokoli máš nebo nemáš – jen se na to správně zařiď, abys měl ve všech věcech na mysli Boží čest, a cokoli ti pak on udělá, je to nejlepší.

Pokračování »