Karmel Edith Steinové

„Vložil do mého srdce žízeň po nekonečnu a obrovskou potřebu milovat, kterou jen On může nasytit: proto jdu k němu jako dítě k matce, aby mě naplnil sebou, aby se mne zmocnil, uchopil mne a nesl ve svém náručí. Zdá se mi, že je třeba být takto prostí před dobrým Bohem!“

Blahoslavenou Alžbětu od Nejsvětější Trojice si na Karmelu připomínáme 8. listopadu. Pár řádek o ní naleznete v rubrice Postavy Karmelu, další informace najdete třeba v časopise Karmel, ale hlavně na stránkách dijonského Karmelu.

A ještě několik úryvků z jejího díla…

Pokračování »

K dnešnímu svátku sv. Terezie, podle níž je pojmenovaná naše řeholní rodina, začínáme po částech publikovat přednášku španělského teologa Antonia Mase.

*   *   *

Jsem přesvědčen, že umělecká díla, která dosáhnou geniality, překlenou rozličné vzdálenosti, protože se vždy dotknou nějaké struny toho, kdo se k nim přiblíží. Jak se zdá, Terezie se svými spisy nepřestala být po celá století aktuální, ba naopak její díla zaznamenala rostoucí zájem. To je neklamným znamením toho, že se dotýká citlivých strun různých generací a upoutává pozornost, neboť je zřejmě jistým způsobem stále aktuální. Podle mého názoru to je největší zárukou toho, že tak tomu bude i v příštích stoletích. Ne náhodou byla její díla přeložena do téměř dvou set jazyků.

Pokračování »

„Kéž mi dá lásku bez mezí, bez hranic!“

Francouzskou karmelitku Terezii Martinovou (1873-1897) známe především pod jejím řeholním jménem jako Terezii od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, anebo častěji (po rozlišení od velké španělské mystičky) jako Terezii z Lisieux. Vstup na Karmel si vymohla už v patnácti letech, musela ovšem kvůli tomu putovat k papeži do Říma, vyjednávat se svými duchovními průvodci a s biskupem. Na Karmel v Lisieux, ji předešly její dvě starší sestry a později, po otcově smrti, sem vstoupila i další z celkem pěti sester rodiny Martinových. Pokračování »

Sv. Albert nebyl karmelitán. Narodil se kolem poloviny 12. stol. v italském Castel Gualtieri, vstoupil ke kanovníkům sv. Kříže v Mortaře, v r. 1184 se stal biskupem v Bobbio, o rok později byl přeložen do Vercelli, kde strávil příštích dvacet let.

Byl vyhlášený vyjednavač, napomohl při mnoha politických jednáních, např. při dojednávání smíru mezi Pavií a Milánem v r. 1194. Snad i pro tyto svoje prostřednické a smiřovatelské schopnosti byl v. r. 1205 byl zvolen jeruzalémským patriarchou a jmenován papežským legátem pro jeruzalémskou provincii.

Zemřel při procesí na svátek sv. Kříže, proboden mistrem špitálu sv. Ducha, jehož předtím napomenul a zbavil úřadu pro jeho nemravný život. Pokračování »

budeme slavit  v neděli 14. září u nás na Karmelu v Jinonické mj. také mší svatou v 9hod., celebruje o. Petr Blecha OCD. Tento den na Karmelu začíná půst, který končí Velikonocemi. Pro všechny řeholní sestry našeho institutu je tento svátek jedním ze dvou dnů v roce, v němž obnovujeme své řeholní sliby.

vlastním jménem María López Rivas se narodila ve španělském Tartanedu 18. srpna 1560. V sedmnácti letech vstoupila na Karmel v Toledu, kde také až na pár měsíců strávených v jiném klášteře tereziánské reformy, který založila (v městě Cuerva), strávila celý svůj život. Zemřela v r. 1640. Víme o ní, že si jí velice považovala svatá Terezie a říkala jí „můj malý učeneček“. Dospěla k hlubokému poznání Krista kontemplací tajemství jeho života a díky hlubokému prožívání liturgie. Blahořečena byla r. 1976, její liturgickou památku na Karmelu slavíme 12. září.

„Mým srdcem je můj Ježíš. Nezakouším už ani nechci nic jiného, než aby se ve  mně vždy děla Boží vůle.“

Narodila se v Arezzu v Toskánsku r. 1747 v šlechtické rodině Rediů. Dne 1. září 1764 vstoupila do kláštera bosých karmelitek ve Florencii – na Karmelu ji známe také pod jejím řeholním jménem: Terezie Markéta od Srdce Ježíšova. V jejích životopisech se často uvádí, že vynikala laskavou a vytrvalou péčí o nemocné a staré sestry svého kláštera, vytrvalým umrtvováním a velkou mystickou úctou k Srdci Ježíšovu a Panně Marii. Dostala zvláštní milost zkušenostního nazíraného poznání, toho, co praví sv. Jan: „Bůh je láska.“ Zemřela na komplikace spojené s prudkým zánětem slepého střeva ve Florencii r. 1770 ve věku nedovršených 23 let.
1. září slavíme na Karmelu její liturgickou památku.

hned po bl. Marjam na Karmelu slavíme další zvláštní památku, tentokrát jedné z Božích milostí, které se dostalo v modlitbě naší svaté matce Terezii. 27. srpna si tedy připomínáme událost, kterou Terezie v Knize života 29,13 popsala takto:

„Spatřila jsem anděla po své levé straně, který měl tělesnou podobu. Takto se vídají andělé jen zřídkakdy. Mně se jich zjevilo několik, avšak vídala jsem je vždy takovým způsobem, jak jsem to vylíčila u předešlého vidění. … Nebyl nijak veliký, spíše malý a velmi krásný: jeho tvář žhnula, takže se zdálo, že je to jeden z oněch vznešených duchů, kteří se zcela stravují láskou; myslím, že se nazývají cherubové. …

Onen cherubín držel v ruce dlouhé zlaté kopí, na jehož železném hrotu vyšlehoval plamen, jak se mi zdálo. Měla jsem dojem, že mi jím vícekrát proklál srdce a strhl je hluboko do útrob; když pak kopí vytrhával, zdálo se mi, že mi je vyrve ven, ponechávaje mne ve výhni lásky. Mučivá palčivost rány byla tak živá, že se mi draly přes rty vzlyky, o nichž jsem se už zmínila, avšak zároveň tak sladká, že mi bránila toužit, aby skončila a abych hledala nějaké jiné rozptýlení leč v Bohu…“

Pokračování »

aneb Marie od Ukřižovaného Ježíše je světice, kterou si na Karmelu připomínáme vždy 25. srpna. Narodila se r. 1846 v Abellinu (Galilea) a než vstoupila na Karmel, patřila k melchitskému (řecko-katolickému) obřadu. R. 1867 vstoupila ke karmelitkám v Pau (Francie) a přijala jméno Marie od Ukřižovaného Ježíše. Sliby složila jako laická sestra v Mangalore (Indie), kam přišla jako spoluzakladatelka. Vyznačovala se mimořádnými dary Boží dary, velikou úctou k Duchu svatému a hlubokou prostotou a pokorou. Založila Karmel v Betlémě a označila místo, na kterém má být založen budoucí nazaretský Karmel.

Pokračování »

Zítra celá řeholní rodina Karmelu oslaví zvláštním svátkem Marii, jejímiž bratry a sestrami, jak praví název řádu (Řád bratří/sester Panny Marie z hory Karmel), mají všichni karmelitáni i karmelitky být.

Marie se pro nás stává sestrou, která nás inspiruje k tomu, abychom jako ona naši cestu následování Krista doprovázeli podobnou ochotou k vydanosti, úžasem nad velikostí Božích darů, nasloucháním Slovu, schopností snášet a přijímat nejrůznější životní situace, jako ona se pokoušeli být stále nablízku Synu a porozumět mu.
Marie je nám blízká i pro svou víru/důvěru, s níž se nechává uvádět do hloubek Božího tajemství, a také pro onu věrnost lásce, která se dotkla jejího života a zcela ho proměnila. Jako ona se snažíme co nejvíce načerpat z blízkosti Boha, který se nám dal skrze Syna a nechat se jeho Duchem dovést až k oné „plnosti lidství“ v Kristu, která je pro nás připravena Bohem od věčnosti.